SANTA BARBARA – Jako bouřkové mraky nad obzorem zlověstně houstnou známky globálního hospodářského zpomalení. Ve Spojených státech už kulminovala hladina cukru, již ekonomice do krve vyplavily rozsáhlé daňové škrty prezidenta Donalda Trumpa z roku 2017, a teď rychle opadá, aniž vyvolala slíbený investiční boom. V Evropě kvůli pokračující frašce kolem brexitu hrozí vážný hospodářský otřes, dokonce chaos, jestliže Spojené království nedokáže s Evropskou unií uzavřít dohodu, než se z bloku na konci října vyváže. Konečně v Číně neomylně zpomaluje růst.
Za všemi těmito problémy se skrývá obchodní válka „muže cel“ v Bílém domě, která mezi ekonomy vyvolává obavy z recese už v příštím roce. Běžně by vlády tváří v tvář hospodářskému poklesu nejprve přenechaly prostor měnové politice a spoléhaly, že centrální banky v naději, že povzbudí víc půjček a útrat, stlačí úrokové sazby. Jenže nástroje, jež tvůrci monetární politiky dlouho využívali ke stabilizaci trhů, už na tento úkol zřejmě nestačí. Nadešel čas zvážit nový přístup k řízení makroekonomiky.
Před deseti lety došlo k dramatickému snížení globálních úrokových sazeb s cílem zažehnat hrozbu II. velké hospodářské krize. Jedenáct let po finanční krizi se však sazby stále ještě neotřepaly. Ve všech vyspělých ekonomikách zůstávají na historicky nízkých úrovních – a ve Švýcarsku, eurozóně a Japonsku jsou záporné. To znamená, že ve chvíli, kdy by přední centrální banky běžně spoléhaly na další snižování, budou k němu mít nanejvýš jen málo prostoru.
SANTA BARBARA – Jako bouřkové mraky nad obzorem zlověstně houstnou známky globálního hospodářského zpomalení. Ve Spojených státech už kulminovala hladina cukru, již ekonomice do krve vyplavily rozsáhlé daňové škrty prezidenta Donalda Trumpa z roku 2017, a teď rychle opadá, aniž vyvolala slíbený investiční boom. V Evropě kvůli pokračující frašce kolem brexitu hrozí vážný hospodářský otřes, dokonce chaos, jestliže Spojené království nedokáže s Evropskou unií uzavřít dohodu, než se z bloku na konci října vyváže. Konečně v Číně neomylně zpomaluje růst.
Za všemi těmito problémy se skrývá obchodní válka „muže cel“ v Bílém domě, která mezi ekonomy vyvolává obavy z recese už v příštím roce. Běžně by vlády tváří v tvář hospodářskému poklesu nejprve přenechaly prostor měnové politice a spoléhaly, že centrální banky v naději, že povzbudí víc půjček a útrat, stlačí úrokové sazby. Jenže nástroje, jež tvůrci monetární politiky dlouho využívali ke stabilizaci trhů, už na tento úkol zřejmě nestačí. Nadešel čas zvážit nový přístup k řízení makroekonomiky.
Před deseti lety došlo k dramatickému snížení globálních úrokových sazeb s cílem zažehnat hrozbu II. velké hospodářské krize. Jedenáct let po finanční krizi se však sazby stále ještě neotřepaly. Ve všech vyspělých ekonomikách zůstávají na historicky nízkých úrovních – a ve Švýcarsku, eurozóně a Japonsku jsou záporné. To znamená, že ve chvíli, kdy by přední centrální banky běžně spoléhaly na další snižování, budou k němu mít nanejvýš jen málo prostoru.