POSTUPIM, PAŘÍŽ, CURYCH – Pokud svět rychle nesníží emise skleníkových plynů, je pravděpodobné, že lidé vstoupí do éry bezprecedentních klimatických hrozeb. Již nyní se zvyšuje frekvence devastujících extrémů v počasí, ale většina ze škod se vztahem ke klimatu, jako je nepolevující nárůst hladin oceánů, bude brána v potaz až tehdy, kdy bude na akce pozdě.
Je zřejmé, že časový horizont klimatického systému není dobře sladěn s mnohem kratšími politickými a ekonomickými cykly světa. Kotované společnosti podávají zprávy na čtvrtletní bázi a nedávné regulační změny, jako ty přikazující zvýšené užívání mark-to-market účetnictví, omezují dlouhodobé plánování.
Vlády mají obvykle legislativní cykly trvající ne déle než 4 roky a musí reagovat také na okamžitý vývoj. Stabilizace klimatu však vyžaduje udržitelnou a konzistentní činnost během delší doby, než jsou 4 roky.
AXA a UBS, dohromady s Institutem pro výzkum dopadu klimatu v Postupimi, CDP (dříve Carbon Disclosure Project) a Climate-KIC Evropské unie (Knowledge and Information Community) nedávno zorganizovali konferenci v Berlíně. Zde, společně s experty na oblast zelených investic a odprodej fosilních paliv, diskutovali, jak mohou zprostředkovatelé financování pomoci s řešením klimatických rizik.
Aktivní zapojení finančního průmyslu je zoufale potřeba. V klimatické smlouvě z Paříže, uzavřené minulý prosinec, souhlasily celosvětově země s omezením globálního oteplování hluboko pod 2° Celsia, čímž definovali, směr, kterým svět musí rychle pokročit. Během příštích 15 let bude na investice do nízkouhlíkaté infrastruktury zapotřebí odhadem 93 bilionů dolarů.
Vládní financování samo o sobě tuto poptávku nemůže uspokojit a mezeru tak musí pomoci zaplnit finanční sektor. Přesměrováním kapitálových toků směrem k proaktivním snahám o zmírnění a adaptaci na klimatickou změnu mohou finanční instituce chránit majetek svých klientů před globálními klimatickými riziky a také před ekonomickými riziky, která jsou spojena s oteplující se planetou. Mohou tím také demonstrovat jejich společenskou odpovědnost za spokojenost příštích generací.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Změna financování však vyžaduje změnu financí. A tento proces už probíhá. Rozvojové instituce, jako je Světová banka, přehodnocují svou investiční politiku. V soukromém sektoru roste nadšení pro “zelené“ dluhopisy, půjčky, indexy a investice do infrastruktury.
I přesto, jak uvádí Evropská komise, je celosvětově investováno do aktiv šetrných k životnímu prostředí méně než 1% institučního majetku. Vzhledem k historicky nízkým úrokovým sazbám všeobecnému nedostatku investičně zajímavých možností, je právě nyní ideální moment zachytit rostoucí chuť investorů na zelené finanční produkty.
Mnoho velkých finančních institucí se nedávno přidalo ke globální iniciativě prosazující odprodej fosilních paliv. Výzkumy ukazují, že globální emise CO2 se mezi rokem 2010 a koncem století musí omezit na méně než jeden bilion tun krychlových, aby to vyhovělo pařížské smlouvě a snížilo globální oteplování na méně než 2°C. Znamená to, že většina dostupných rezerv uhlí, ropy a plynu musí zůstat v zemi.
Výsledkem by byl pokračující pokles hodnoty investic do fosilních zdrojů energie, které by se nakonec zcela zastavily. Valorizace takovýchto fondů finančním sektorem tak nejen pomáhá stabilizovat klima, ale také lépe chrání investice svých klientů a také díky tomu, že zabraňuje vytvoření “uhlíkové bubliny,“ pomáhá stabilizovat ekonomiku. Odprodej těchto fondů však nebude stačit; uvolněné zdroje musí být přesměrovány k udržitelnějšímu podnikání.
Aby mohly finanční instituce a investoři přispět svým dílem, potřebují naléhavě lépe porozumět příslušným investičním rizikům spojených s klimatem, která Financial Stability Board (FSB) rozdělil na tři kategorie: fyzická, přechodná a závazky. Erudovaná investiční rozhodnutí budou vyžadovat solidní, vědecky podložená data a jednotné standardy ke zhodnocení těchto rizik a také ke kvantifikaci možností, jak jim zamezit.
Efektivní zpřístupnění proto bude klíčovou částí jakéhokoliv nového rámce. “Komando“ FSB, které sestává z bank, pojistitelů, institucionálních investorů, ratingových agentur, konzultantů a auditorů, v současné době vytváří dobrovolné standardy, aby tak společnosti poskytovaly zúčastněným stranám konzistentní a porovnatelné finanční výkazy se vztahem ke klimatu, ať již jde o investory, nebo věřitele. To také dovolí společnostem získat cenný náhled na jejich vlastní potenciál se změnit, a to díky starodávnému principu: co se dá změřit, to se dá řídit.
Nejde o jednoduchý úkol. Například uhlíková stopa sama o sobě investice tím správným směrem nepošle. Tyto hodnoty, namísto hledání zastánců ekologicky šetrných řešení, pouze odhalují, které firmy aktuálně produkují nejvíce skleníkových plynů. Smysluplné standardy pro přiznání musí brát v potaz informace specifické pro každý sektor a dopad na obchodní strategie přechodu směrem k nízkouhlíkaté ekonomice.
Dá se očekávat, že všechny vlády, co podepsaly pařížskou úmluvu, nyní přijmou škálu opatření umožňujících zavedení “dekarbonizačních“ strategií. V tomto kontextu budou ceny uhlíku nezbytnou součástí politických nástrojů. Některé vlády již podnikly kroky k prosazování vývoje zelených produktů a to prostřednictvím buď daňových, nebo tržních pobídek. Celkově vzato musí takové změny zákonných rámců podpořit, ne brzdit, snahy soukromého finančního sektoru poprat se s klimatickou změnou.
Financování projektů v infrastruktuře, které jsou pro některé národní vlády příliš nákladné, ale které jsou zásadní pro transformaci našeho energetického systému – projekty, jako jsou větrné farmy a dálkové elektrické vedení – budou vyžadovat novou kategorii globálních dluhopisů pro infrastrukturu. S ohledem na zvýšení soukromých investic do výstavby čisté infrastruktury musí být vzaty v potaz opatření na ochranu investorů a mechanismy na řešení sporů.
Finanční sektor je připraven vést posun k udržitelnosti. Když v příštím roce Německo převezme prezidentství zemí G20, bude mít příležitost přesvědčit své partnery k vytvoření adekvátního rámce k prosazení změny ve finančním sektoru, která zajistí snadné přizpůsobení se nízkouhlíkaté ekonomice. Právě teď je čas jednat a to jak pro privátní, tak veřejný sektor.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
POSTUPIM, PAŘÍŽ, CURYCH – Pokud svět rychle nesníží emise skleníkových plynů, je pravděpodobné, že lidé vstoupí do éry bezprecedentních klimatických hrozeb. Již nyní se zvyšuje frekvence devastujících extrémů v počasí, ale většina ze škod se vztahem ke klimatu, jako je nepolevující nárůst hladin oceánů, bude brána v potaz až tehdy, kdy bude na akce pozdě.
Je zřejmé, že časový horizont klimatického systému není dobře sladěn s mnohem kratšími politickými a ekonomickými cykly světa. Kotované společnosti podávají zprávy na čtvrtletní bázi a nedávné regulační změny, jako ty přikazující zvýšené užívání mark-to-market účetnictví, omezují dlouhodobé plánování.
Vlády mají obvykle legislativní cykly trvající ne déle než 4 roky a musí reagovat také na okamžitý vývoj. Stabilizace klimatu však vyžaduje udržitelnou a konzistentní činnost během delší doby, než jsou 4 roky.
AXA a UBS, dohromady s Institutem pro výzkum dopadu klimatu v Postupimi, CDP (dříve Carbon Disclosure Project) a Climate-KIC Evropské unie (Knowledge and Information Community) nedávno zorganizovali konferenci v Berlíně. Zde, společně s experty na oblast zelených investic a odprodej fosilních paliv, diskutovali, jak mohou zprostředkovatelé financování pomoci s řešením klimatických rizik.
Aktivní zapojení finančního průmyslu je zoufale potřeba. V klimatické smlouvě z Paříže, uzavřené minulý prosinec, souhlasily celosvětově země s omezením globálního oteplování hluboko pod 2° Celsia, čímž definovali, směr, kterým svět musí rychle pokročit. Během příštích 15 let bude na investice do nízkouhlíkaté infrastruktury zapotřebí odhadem 93 bilionů dolarů.
Vládní financování samo o sobě tuto poptávku nemůže uspokojit a mezeru tak musí pomoci zaplnit finanční sektor. Přesměrováním kapitálových toků směrem k proaktivním snahám o zmírnění a adaptaci na klimatickou změnu mohou finanční instituce chránit majetek svých klientů před globálními klimatickými riziky a také před ekonomickými riziky, která jsou spojena s oteplující se planetou. Mohou tím také demonstrovat jejich společenskou odpovědnost za spokojenost příštích generací.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Změna financování však vyžaduje změnu financí. A tento proces už probíhá. Rozvojové instituce, jako je Světová banka, přehodnocují svou investiční politiku. V soukromém sektoru roste nadšení pro “zelené“ dluhopisy, půjčky, indexy a investice do infrastruktury.
I přesto, jak uvádí Evropská komise, je celosvětově investováno do aktiv šetrných k životnímu prostředí méně než 1% institučního majetku. Vzhledem k historicky nízkým úrokovým sazbám všeobecnému nedostatku investičně zajímavých možností, je právě nyní ideální moment zachytit rostoucí chuť investorů na zelené finanční produkty.
Mnoho velkých finančních institucí se nedávno přidalo ke globální iniciativě prosazující odprodej fosilních paliv. Výzkumy ukazují, že globální emise CO2 se mezi rokem 2010 a koncem století musí omezit na méně než jeden bilion tun krychlových, aby to vyhovělo pařížské smlouvě a snížilo globální oteplování na méně než 2°C. Znamená to, že většina dostupných rezerv uhlí, ropy a plynu musí zůstat v zemi.
Výsledkem by byl pokračující pokles hodnoty investic do fosilních zdrojů energie, které by se nakonec zcela zastavily. Valorizace takovýchto fondů finančním sektorem tak nejen pomáhá stabilizovat klima, ale také lépe chrání investice svých klientů a také díky tomu, že zabraňuje vytvoření “uhlíkové bubliny,“ pomáhá stabilizovat ekonomiku. Odprodej těchto fondů však nebude stačit; uvolněné zdroje musí být přesměrovány k udržitelnějšímu podnikání.
Aby mohly finanční instituce a investoři přispět svým dílem, potřebují naléhavě lépe porozumět příslušným investičním rizikům spojených s klimatem, která Financial Stability Board (FSB) rozdělil na tři kategorie: fyzická, přechodná a závazky. Erudovaná investiční rozhodnutí budou vyžadovat solidní, vědecky podložená data a jednotné standardy ke zhodnocení těchto rizik a také ke kvantifikaci možností, jak jim zamezit.
Efektivní zpřístupnění proto bude klíčovou částí jakéhokoliv nového rámce. “Komando“ FSB, které sestává z bank, pojistitelů, institucionálních investorů, ratingových agentur, konzultantů a auditorů, v současné době vytváří dobrovolné standardy, aby tak společnosti poskytovaly zúčastněným stranám konzistentní a porovnatelné finanční výkazy se vztahem ke klimatu, ať již jde o investory, nebo věřitele. To také dovolí společnostem získat cenný náhled na jejich vlastní potenciál se změnit, a to díky starodávnému principu: co se dá změřit, to se dá řídit.
Nejde o jednoduchý úkol. Například uhlíková stopa sama o sobě investice tím správným směrem nepošle. Tyto hodnoty, namísto hledání zastánců ekologicky šetrných řešení, pouze odhalují, které firmy aktuálně produkují nejvíce skleníkových plynů. Smysluplné standardy pro přiznání musí brát v potaz informace specifické pro každý sektor a dopad na obchodní strategie přechodu směrem k nízkouhlíkaté ekonomice.
Dá se očekávat, že všechny vlády, co podepsaly pařížskou úmluvu, nyní přijmou škálu opatření umožňujících zavedení “dekarbonizačních“ strategií. V tomto kontextu budou ceny uhlíku nezbytnou součástí politických nástrojů. Některé vlády již podnikly kroky k prosazování vývoje zelených produktů a to prostřednictvím buď daňových, nebo tržních pobídek. Celkově vzato musí takové změny zákonných rámců podpořit, ne brzdit, snahy soukromého finančního sektoru poprat se s klimatickou změnou.
Financování projektů v infrastruktuře, které jsou pro některé národní vlády příliš nákladné, ale které jsou zásadní pro transformaci našeho energetického systému – projekty, jako jsou větrné farmy a dálkové elektrické vedení – budou vyžadovat novou kategorii globálních dluhopisů pro infrastrukturu. S ohledem na zvýšení soukromých investic do výstavby čisté infrastruktury musí být vzaty v potaz opatření na ochranu investorů a mechanismy na řešení sporů.
Finanční sektor je připraven vést posun k udržitelnosti. Když v příštím roce Německo převezme prezidentství zemí G20, bude mít příležitost přesvědčit své partnery k vytvoření adekvátního rámce k prosazení změny ve finančním sektoru, která zajistí snadné přizpůsobení se nízkouhlíkaté ekonomice. Právě teď je čas jednat a to jak pro privátní, tak veřejný sektor.