60

Evropský výpadek rozumu

NEW YORK – Spojené státy konečně projevují známky zotavení z krize, která propukla na konci vlády prezidenta George W. Bushe, kdy balancování na pokraji zhroucení zdejší finanční soustavy vyvolalo šok po celém světě. Není to ale pevné zotavení; mezera mezi tím, kde by ekonomika bývala byla, a tím, kde je dnes, se alespoň nerozšiřuje. Pokud se zužuje, děje se tak jen velmi pomalu; škoda napáchaná krizí se zdá být dlouhodobá.

Jenže mohlo být hůř. Na druhém břehu Atlantiku je velmi málo známek třeba i jen mírného zotavení jako v USA: mezera mezi tím, kde Evropa je a kde by byla nebýt krize, se nadále rozšiřuje. Ve většině zemí Evropské unie je HDP na hlavu nižší, než byl před krizí. Ztracená polovina dekády se rychle mění v celou. Pod povrchem strohé statistiky realita maří životy a naděje a rozpadají se rodiny (případně nevznikají), jak rok za rokem přetrvává stagnace – a v některých místech deprese.

EU disponuje velmi talentovanými, velmi vzdělanými lidi. Její členské země mají pevné právní rámce a dobře fungující společnosti. Před krizí většina měla i dobře fungující ekonomiky. Produktivita na hodinu – či míra jejího růstu – patřila v některých místech k nejvyšším na světě.

Evropa ale není obětí. Ano, platí, že Amerika špatně řídila svou ekonomiku; neplatí však, že by se jí podařilo přehodit hlavní nápor globálních důsledků na Evropu. Neduh si EU přivodila sama, bezprecedentní sousledností špatných ekonomických rozhodnutí, v prvé řadě vytvořením eura. Přestože euro mělo Evropu sjednotit, nakonec ji rozdělilo; nedochází ani k nápravě škody, neboť schází politická vůle vytvořit instituce, které by zajistily funkčnost jednotné měny.