BRUSEL – Zřídka se stává, že by si volby získaly napříč Evropskou unií takový ohlas, jaký se dostal francouzskému prezidentskému souboji. Zřídka se stává, že by ze změny vedení v jednom členském státě EU vzešla očekávání skutečné proměny politických přístupů.
Je pozoruhodné, jak z hospodářské krize povstává nový evropský démos a jeho veřejná sféra. Evropané si uvědomují, jak jsou vzájemně provázaní. Neúspěchy jedné země mohou ohrozit celou evropskou ekonomiku a zpochybnit plody 60 let integrace. Mír, solidarita ani prosperita nejsou nevratné zisky; zaručit je dokáže jedině 27 spolupracujících zemí.
Vítězství Françoise Hollanda je pro Evropu čerstvou nadějí. Mělo by signalizovat konec politiky orientované výhradně na úspory, která ochromila naše ekonomiky a rozdělila EU. Přihlášení se nového francouzského prezidenta k evropské růstové politice přineslo občanům naději a nikoho by nemělo děsit – rozhodně ne finanční trhy.
BRUSEL – Zřídka se stává, že by si volby získaly napříč Evropskou unií takový ohlas, jaký se dostal francouzskému prezidentskému souboji. Zřídka se stává, že by ze změny vedení v jednom členském státě EU vzešla očekávání skutečné proměny politických přístupů.
Je pozoruhodné, jak z hospodářské krize povstává nový evropský démos a jeho veřejná sféra. Evropané si uvědomují, jak jsou vzájemně provázaní. Neúspěchy jedné země mohou ohrozit celou evropskou ekonomiku a zpochybnit plody 60 let integrace. Mír, solidarita ani prosperita nejsou nevratné zisky; zaručit je dokáže jedině 27 spolupracujících zemí.
Vítězství Françoise Hollanda je pro Evropu čerstvou nadějí. Mělo by signalizovat konec politiky orientované výhradně na úspory, která ochromila naše ekonomiky a rozdělila EU. Přihlášení se nového francouzského prezidenta k evropské růstové politice přineslo občanům naději a nikoho by nemělo děsit – rozhodně ne finanční trhy.