V transatlantických vztazích není nic, co by mělo větší rozvratný potenciál než otázka bezpečnosti Izraele. Z tohoto hlediska a navzdory sblížení mezi Francií a Spojenými státy, jež vyvrcholilo přijetím společné rezoluce OSN, poslední válka na Středním východě ve skutečnosti rozšiřuje a prohlubuje emocionální propast, která mezi Evropou a USA existuje už doby, kdy začala válka v Iráku.
Na to, co se před námi odehrává, můžeme pohlížet jako na odraz hry Luigiho Pirandella Každý má svou pravdu ve skutečném životě. A je třeba přiznat, že obě strany mají své zrnko pravdy.
Pro většinu Američanů dnes víc než kdy dřív představuje Izrael přední linii v obraně Západu proti Íránem vedenému radikálnímu islámu, byť třeba nesouhlasí s taktickými rozhodnutími, jež vláda Ehuda Olmerta učinila. Tato válka, na rozdíl od předchozí války v Libanonu z roku 1982, není pro Američany válkou z rozhodnutí, ale z nutnosti.
V transatlantických vztazích není nic, co by mělo větší rozvratný potenciál než otázka bezpečnosti Izraele. Z tohoto hlediska a navzdory sblížení mezi Francií a Spojenými státy, jež vyvrcholilo přijetím společné rezoluce OSN, poslední válka na Středním východě ve skutečnosti rozšiřuje a prohlubuje emocionální propast, která mezi Evropou a USA existuje už doby, kdy začala válka v Iráku.
Na to, co se před námi odehrává, můžeme pohlížet jako na odraz hry Luigiho Pirandella Každý má svou pravdu ve skutečném životě. A je třeba přiznat, že obě strany mají své zrnko pravdy.
Pro většinu Američanů dnes víc než kdy dřív představuje Izrael přední linii v obraně Západu proti Íránem vedenému radikálnímu islámu, byť třeba nesouhlasí s taktickými rozhodnutími, jež vláda Ehuda Olmerta učinila. Tato válka, na rozdíl od předchozí války v Libanonu z roku 1982, není pro Američany válkou z rozhodnutí, ale z nutnosti.