KÁHIRA – „Vy jste moc nad jakoukoliv jinou. Vy jste ochránci, kdokoliv hledá ochranu mimo vás, je blázen… a armáda a policie mě slyší,“ oznámil nově zvolený egyptský prezident Muhammad Mursí statisícům lidí shromážděným na náměstí Tahrír. Muž uvězněný po „Pátku hněvu“ (28. ledna 2011) složil na Tahríru prezidentskou přísahu v „Pátek předání moci“ (29. června 2012). Málem k tomu však nedošlo.
O deset dní dříve, 19. června, jsem byl na náměstí Tahrír se skupinou bývalých egyptských poslanců. Jeden z nich měl telefonát, který ho informoval, že jistý vysoce postavený lídr Muslimského bratrstva se chystá oznámit, že se tato skupina stala terčem vydírání: buď prý přijme ústavní dodatek obsažený ve výnosu Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF), který prakticky vykuchává prezidentskou funkci, nebo prezidentské volby nedopadnou ve prospěch bratrstva. Uplynula hodina a onen vysoký představitel se nedostavil. „Rozhovory už měly blízko ke krachu, ale pak se obnovily,“ prohlásil dotyčný bývalý poslanec. „Zadržte dech.“
Vítězství Mursího, který byl kandidátem Muslimského bratrstva, v prvních svobodných prezidentských volbách v Egyptě je historický krok kupředu na trnité egyptské cestě k demokratizaci. Mursího vyzývatel, poslední premiér bývalého prezidenta Husního Mubaraka Ahmad Šafík, neměl v čistém hlasování šanci na vítězství, a to i přes podporu obrovské státem ovládané propagandistické mašinerie a nejrůznějších magnátů. „Kolik lidí mohou ošálit, přesvědčit nebo koupit? Tak krátkou paměť nemáme,“ řekl mi jeden taxikář, když jsem se zeptal, jestli bude volit Šafíka.
KÁHIRA – „Vy jste moc nad jakoukoliv jinou. Vy jste ochránci, kdokoliv hledá ochranu mimo vás, je blázen… a armáda a policie mě slyší,“ oznámil nově zvolený egyptský prezident Muhammad Mursí statisícům lidí shromážděným na náměstí Tahrír. Muž uvězněný po „Pátku hněvu“ (28. ledna 2011) složil na Tahríru prezidentskou přísahu v „Pátek předání moci“ (29. června 2012). Málem k tomu však nedošlo.
O deset dní dříve, 19. června, jsem byl na náměstí Tahrír se skupinou bývalých egyptských poslanců. Jeden z nich měl telefonát, který ho informoval, že jistý vysoce postavený lídr Muslimského bratrstva se chystá oznámit, že se tato skupina stala terčem vydírání: buď prý přijme ústavní dodatek obsažený ve výnosu Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF), který prakticky vykuchává prezidentskou funkci, nebo prezidentské volby nedopadnou ve prospěch bratrstva. Uplynula hodina a onen vysoký představitel se nedostavil. „Rozhovory už měly blízko ke krachu, ale pak se obnovily,“ prohlásil dotyčný bývalý poslanec. „Zadržte dech.“
Vítězství Mursího, který byl kandidátem Muslimského bratrstva, v prvních svobodných prezidentských volbách v Egyptě je historický krok kupředu na trnité egyptské cestě k demokratizaci. Mursího vyzývatel, poslední premiér bývalého prezidenta Husního Mubaraka Ahmad Šafík, neměl v čistém hlasování šanci na vítězství, a to i přes podporu obrovské státem ovládané propagandistické mašinerie a nejrůznějších magnátů. „Kolik lidí mohou ošálit, přesvědčit nebo koupit? Tak krátkou paměť nemáme,“ řekl mi jeden taxikář, když jsem se zeptal, jestli bude volit Šafíka.