reading paper Edd Sowden/Flickr

Inspirující ekonomický růst

NEW HAVEN – Ve svém prvním inauguračním projevu, v době nejhlubšího bodu velké hospodářské krize, řekl prezident USA Franklin Delano Roosevelt Američanům, že „Jediné, čeho se musíme bát, jsme my sami.“ V odvolání na knihu Exodu dále pokračoval, že „Nejsme zasaženi morem kobylek.“ Nic hmatatelného krizi nezpůsobovalo; problém března 1933 byl v myslích lidí.

To stejné by se dalo říci i dnes, sedm let po globální finanční krizi roku 2008, o mnoha přetrvávajících slabých místech světové ekonomiky. Strach způsobuje, že jednotlivci méně utrácejí a firmy zadržují investice; výsledkem je, že ekonomika slábne, což potvrzuje jejich strach a vede je k ještě většímu omezení výdajů. Pokles se prohlubuje a nastává začarovaný kruh zoufalství. Ačkoliv finanční krize roku 2008 pominula, zůstáváme uvězněni v emočním kruhu, který krize započala.

Je to trochu jako tréma. Setrvání v pocitu úzkosti z výkonu může způsobit váhání anebo ztrátu inspirace. A když se strach přetváří ve fakt, úzkost se zhoršuje – a stejně tak výkon. Jakmile takový cyklus začne, může být velice obtížné ho zastavit.  

To continue reading, register now.

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

or

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

https://prosyn.org/aDyCX5jcs