reading paper Edd Sowden/Flickr

Inspirující ekonomický růst

NEW HAVEN – Ve svém prvním inauguračním projevu, v době nejhlubšího bodu velké hospodářské krize, řekl prezident USA Franklin Delano Roosevelt Američanům, že „Jediné, čeho se musíme bát, jsme my sami.“ V odvolání na knihu Exodu dále pokračoval, že „Nejsme zasaženi morem kobylek.“ Nic hmatatelného krizi nezpůsobovalo; problém března 1933 byl v myslích lidí.

To stejné by se dalo říci i dnes, sedm let po globální finanční krizi roku 2008, o mnoha přetrvávajících slabých místech světové ekonomiky. Strach způsobuje, že jednotlivci méně utrácejí a firmy zadržují investice; výsledkem je, že ekonomika slábne, což potvrzuje jejich strach a vede je k ještě většímu omezení výdajů. Pokles se prohlubuje a nastává začarovaný kruh zoufalství. Ačkoliv finanční krize roku 2008 pominula, zůstáváme uvězněni v emočním kruhu, který krize započala.

Je to trochu jako tréma. Setrvání v pocitu úzkosti z výkonu může způsobit váhání anebo ztrátu inspirace. A když se strach přetváří ve fakt, úzkost se zhoršuje – a stejně tak výkon. Jakmile takový cyklus začne, může být velice obtížné ho zastavit.  

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/aDyCX5j/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.