Paul Lachine

Pryč s eurozónou

NEW YORK – Krize eurozóny podle všeho vrcholí, Řecko je na pokraji krachu a potupného odchodu z měnové unie a Itálie je na krok od ztráty přístupu na trh. Problémy eurozóny jsou ale mnohem hlubší. Jsou strukturální a vážně postihují přinejmenším čtyři další ekonomiky: Irsko, Portugalsko, Kypr a Španělsko.

Země PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko) byly v eurozóně během minulé dekády spotřebitelem první i poslední instance, utrácely víc, než kolik získávaly v příjmech, a hospodařily s čím dál většími schodky běžného účtu. Jádro eurozóny (Německo, Nizozemsko, Rakousko a Francie) přitom představovalo producenta první a poslední instance, utrácelo míň, než kolik získávalo v příjmech, a hospodařilo s čím dál většími přebytky běžného účtu.

Tyto externí nevyváženosti také od roku 2002 rozdmýchávala síla eura a divergence reálných směnných kurzů a konkurenční schopnosti uvnitř eurozóny. Jednotkové mzdové náklady v Německu a v dalších částech jádra poklesly (neboť růst mezd byl pomalejší než růst produktivity), což vedlo k reálné devalvaci a růstu přebytků běžného účtu, kdežto v PIIGS (a na Kypru) docházelo k opaku, což vyvolalo reálné zhodnocování a rozšiřující se deficity běžného účtu. V Irsku a Španělsku se zhroutily soukromé úspory a bublina bytové výstavby vyvolala nadměrnou spotřebu, zatímco příčinou zjitření externích nevyvážeností v Řecku, Portugalsku, na Kypru a v Itálii byly nadměrné fiskální schodky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/6uSsHIf/cs;