0

Nezapomeňte na odkaz Wima Duisenberga

Na prosincovém zvýšení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou bylo nejpřekvapivější a nejkontroverznější, že po dvou a půl letech udržování úrokových sazeb na výjimečně nízké úrovni se banka odhodlala k jejich zvýšení o pouhých 25 setin procenta, bez vyhlídky na další růst. Důvodem pro tento bojácný krok mohou být politické tlaky na centrální banku Evropy.

Současný prezident ECB Jean-Claude Trichet se možná ocitl ve stejné funkci, ale nikoliv ve stejném prostředí jako jeho předchůdce Wim Duisenberg, jenž kdysi pronesl slavný výrok: „Politiky slyším, ale neposlouchám.“ Politické tlaky na ECB jsou dnes mnohem silnější než za Duisenbergových časů. A politické prostředí mnohem nepřátelštější. Část tohoto tlaku může prosakovat a ovlivňovat strategická rozhodnutí ECB.

Jde o mimořádně negativní vývoj – a jeden z největších problémů centrální banky pro rok 2006. Nejenže se bude vliv politiků projevovat snahou o měnovou nestřídmost, což je pro banku, jejímž hlavním úkolem je cenová stabilita, pochopitelně samo o sobě dost závažné, ale tato nestřídmost bude zároveň představovat překážku pro strukturální reformu, která je pro evropskou prosperitu v konkurenční globální ekonomice nezbytná.

Evropští politici stále více pokládají přebytek likvidity a hospodářskou reformu za vzájemně zaměnitelné věci. Čím větší likviditu banka vydá, tím méně reforem politici uskuteční. Duisenberg si tuto souvislost uvědomoval a zaujímal pevný postoj. Skrovné prosincové zvýšení sazeb ze strany ECB v kombinaci s netečným příslibem, že se žádné další monetární utažení opasků neplánuje, nejlépe dokládá, že Trichet není Duisenberg.