1

Demokratizace kapitalismu

Kapitalismus je motorem světového růstu. Jeho dynamismus - tato ,,kreativní destrukce" - je ale často zdrojem mnoha nejistot. Neúspěšné firmy padnou, aby udělaly místo novým a lepším firmám. Trh dokáže ,,zahodit" i jedince, kteří ztrácí ekonomickou výkonnost (často bez vlastního zavinění), přerušit jejich kariéru a ořezat jejich investice na zlomek původní hodnoty.

Tato nejistota byla vždy pramenem požadavků na státní intervence a ochranu jedince před nemilosrdností trhu. Od Bismarckova systému sociálního zabezpečení v Německu 19. století, přes americký program Nového údělu ve 30. letech, až po sociálně demokratické politiky poválečné Evropy si mnohé země vytvořily ,,smíšený" sociální stát, kde vlády kontrolují a zmírňují tržní síly a zajišťují rozsáhlé ,,záchranné sítě" pro své občany.

Navzdory jeho úspěchům jsou mnozí lidé přesvědčeni, že sociální stát vyjde velmi draho, neboť tlumí hospodářský dynamismus. Vyhlídky, jež přináší dnešní nové technologie v oblasti financí a informatiky, dávají znát, že by se mohly vytratit některé z ,,nedostatečností trhu", které tvoří podstatu angažovanosti státu v ekonomice. Právě ,,kreativní destrukce", z níž pro jedince plynou nepřijatelná rizika, by měla přinést prostředky pro zmírnění těchto rizik.

Ve skutečnosti jsou nejdůležitější kapitalistické mechanismy pro snižování dopadů rizik na jedince - pojištění, rozložení rizika a zajištění - dosažitelné už po staletí. Sirší využití těchto nástrojů se ovšem urychlilo až s příchodem nových informačních technologií, které nám umožňují tyto nástroje použít bez toho, abychom podkopávali motivaci k práci.