0

Vypořádat se s historií

Devátý květen bude v Moskvě matkou všech oslav. Připomenuto bude vítězství nad nacistickým Německem před 60 lety a lidským obětem, jež padly za tento cíl, bude vzdána čest. Až potud je vše v pořádku. Některé státy se však slavnosti účastnit nebudou. Prezidenti dvou pobaltských zemí se rozhodli zůstat doma, protože jejich hostitelé nejsou ochotni připustit, že konec druhé světové války neznamenal pouze vítězství nad Hitlerem. Jejich národy musely čelit půlstoleté okupaci, a to kvůli dohodě, již před zahájením války sjednali Hitler a Stalin, takzvanému Paktu Molotov-Ribbentrop z roku 1939, který rozdělil východní Evropu mezi nacistické Německo a Sovětský svaz.

Musím obdivovat prezidentku třetí pobaltské země – Vairu Vike-Freibergovou z Lotyšska –, která se rozhodla do Moskvy jet, vzdát čest tomu, čemu přísluší, a hlasitě hovořit o tom, co by se nemělo zatajovat. Tímto jednáním demonstruje silnou pozici, již její země získala coby člen NATO a EU, a bude tím, kdo získá morální převahu.

Je škoda, že se dnešní ruské vedení rozhodlo neodsoudit Pakt Molotov-Ribbentrop, který tolik let poškozoval vývoj celého Pobaltí – a který je stále zdrojem politického kalu, jenž hrozí otrávením vztahů mezi sousedy kolem Baltského moře. Jen stěží dokážu akceptovat ty, kdo mají sklon popisovat Pakt Molotov-Ribbentrop jako pouhé opatření k vybudování sovětské národní bezpečnosti.

Uvážíme-li posledních 90 let, v pobaltském regionu se musíme vyrovnávat s obzvlášť těžkou historií. Po skončení první světové války a starého řádu – „Die Welt von Gestern“ – Pobaltí zažilo krvavé revoluce, strašlivé občanské války, fašismus, komunismus, genocidu, okupace, útlak, terorismus, deportace – co vás jen napadne. V naší části světa jsme vskutku dostali svůj díl hrůz moderních dějin. Když skončila studená válka, zdálo se chytré říct si, že nastal „konec dějin“. Avšak jsme-li o tom přesvědčeni – tedy pokud historii přiklopíme pokličkou a necháme ji za sebou –, riskujeme, že dějiny se všemi svými hrůzami povstanou z mrtvých.