0

Čínský převrat v Blackstone

Když se Čínská státní pobřežní ropná společnost (CNOOC) pokusila před dvěma lety koupit americkou UNOCAL, vyvolalo to ve Spojených státech politickou bouři. Když Dubai Ports World koupila britskou P&O Steam Navigation Company, skutečnost, že P&O v USA provozovala přístavy, vzbudila v Americe další kontroverzi.

Člověk by si myslel, že země jako USA, s deficitem obchodní bilance ve výši zhruba 800 miliard USD ročně, si uvědomuje, že takovouto zející externí mezeru nevyhnutelně financuje jedině rozprodej aktiv, což znamená, že cizinci s dostatkem peněz získávají vlastnictví podniků v USA a kontrolu nad nimi. Spojeným státům – nebo alespoň Kongresu a médiím – to ale nedochází. Američané zjevně doufají, že žijí ve světě, v němž mohou mít nezodpovědné fiskální politiky způsobující schodky, velice nízkou míru soukromých úspor a nevýraznou míru investic, to vše za peníze zahraničního kapitálu, jehož majitelé s potěšením nesou rizika, a přesto nad svými aktivy nemají žádnou kontrolu.

Mohlo by se zdát, že zahraniční investory za těchto podmínek rozechvěje děs a přiměje je k ústupu od aktiv denominovaných v dolarech. To se však neděje. Vysoké ceny ropy přinesly obrovské exportní příjmy vládám na Středním východě, které své zisky nadále chtějí ukládat do amerických aktiv. Totéž platí pro Rusko, jehož oligarchové i obrovský státní investiční fond vytvořený ministrem financí Alexejem Kudrinem také chtějí své příjmy investovat v USA.

Co se týče asijských vlád v čele s Čínou, USA pro ně zůstávají dovozcem nejvyšší instance. Základem jejich rozvojové strategie je přimět migranty z venkova k práci produkující exporty určené na americký trh. Pochybují, že by uspěla alternativní rozvojová strategie založená na oživení domácí poptávky. Reálné hodnoty jejich měn je tedy nezbytné držet vůči dolaru nízko, což znamená, že jejich rezervy investované v současnosti do USA musejí nadále růst.