Bubbles.

Trápení s finančními bublinami

LONDÝN – Velice brzy poté, co vyšla najevo závažnost finanční krize roku 2008, začala živá debata o tom, zda centrální banky a regulatorní orgány mohly a měly udělat víc pro její odvrácení. Tradiční názor, zřetelně zastávaný bývalým předsedou Federálního rezervního systému USA Alanem Greenspanem, říká, že každý pokus předem propichovat finanční bubliny je odsouzen k nezdaru. Centrální banky mohou nanejvýš uklidit vzniklý nepořádek.

Propichování bublin opravdu může zbytečně dusit růst – a společnost to vyjde draho. Existuje ale protiargument. Ekonomové v Bance pro mezinárodní platby (BIS) mají za to, že škody způsobené krizí byly tak velké a náprava důsledků tak dlouhá, že by se dnes jistě měli poohlížet po způsobech jak jednat preemptivně, až znovu zaznamenáme nebezpečné hromadění likvidity a úvěrů.

Odtud urputný (třebaže slušně vedený a pro nezasvěcené těžko srozumitelný) spor mezi dvěma křídly na nedávném zasedání Mezinárodního měnového fondu v peruánské Limě. Milovníkům literatury to připomnělo Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta. Gulliver se ocitá ve válce mezi dvěma kmeny, z nichž jeden je přesvědčen, že vařené vejce by se mělo vždy naťuknout ze špičatější strany, zatímco druhý zapáleně trvá na názoru, že lžička lépe dosedá na oblejší stranu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/CbZ92lE/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.