Posledním počinem, jehož chce čínský prezident Ťiang Ce-min dosáhnout ve své funkci - tu opustí na sjezdu Komunistické strany, který začíná sedmého listopadu - je uvidět podnikatele ve vedení Strany. Marx i Mao se zřejmě obracejí v hrobě. Kdo jsou tihle podnikatelé, jimž se chce prezident Ťiang dvořit a jak vlastně podnikají? Kenichi Ohmae nabízí svůj pohled.
Oficiálně Čína zůstává komunistickou zemí. Přesto se obchodní společnosti musejí v Číně vypořádat s mnohem menším počtem omezení než na Tchaj-wanu, v Koreji, Japonsku, Německu, Francii a Svédsku. I v porovnání s USA je Čína kapitalistickým rájem - tedy pokud se vám daří vyhýbat se ústřední vládě. Tak například celní sazby (stanovované ústřední vládou, ale spravované místně) jsou nízké nebo nulové pro společnosti, jež těží z čínských regionálních systémů bezcelních zón a daňových zvýhodnění.
Nic z toho nebylo myslitelné ještě v roce 1992, kdy pekingské prohlášení o "jedné zemi a dvou systémech" a rozhodnutí svázat pevninskou měnu renminbi s hongkongským dolarem uvolnilo stavidla zahraničních investic. Na burzy v Shenzhenu a Sanghaji přitekly peníze, do výstavby továren a kanceláří v bezcelních zónách se napumpovaly investice.
Posledním počinem, jehož chce čínský prezident Ťiang Ce-min dosáhnout ve své funkci - tu opustí na sjezdu Komunistické strany, který začíná sedmého listopadu - je uvidět podnikatele ve vedení Strany. Marx i Mao se zřejmě obracejí v hrobě. Kdo jsou tihle podnikatelé, jimž se chce prezident Ťiang dvořit a jak vlastně podnikají? Kenichi Ohmae nabízí svůj pohled.
Oficiálně Čína zůstává komunistickou zemí. Přesto se obchodní společnosti musejí v Číně vypořádat s mnohem menším počtem omezení než na Tchaj-wanu, v Koreji, Japonsku, Německu, Francii a Svédsku. I v porovnání s USA je Čína kapitalistickým rájem - tedy pokud se vám daří vyhýbat se ústřední vládě. Tak například celní sazby (stanovované ústřední vládou, ale spravované místně) jsou nízké nebo nulové pro společnosti, jež těží z čínských regionálních systémů bezcelních zón a daňových zvýhodnění.
Nic z toho nebylo myslitelné ještě v roce 1992, kdy pekingské prohlášení o "jedné zemi a dvou systémech" a rozhodnutí svázat pevninskou měnu renminbi s hongkongským dolarem uvolnilo stavidla zahraničních investic. Na burzy v Shenzhenu a Sanghaji přitekly peníze, do výstavby továren a kanceláří v bezcelních zónách se napumpovaly investice.