0

Bushův nový Střední východ

Pět let staré prohlášení prezidenta George W. Bushe, že v Iráku je „mise splněna“, bylo právě tak projevem nadutosti, jako je jeho současné hodnocení, že „příval“ posil do Iráku „zajistil zásadní strategické vítězství v širší válce proti teroru“, zase přeludem. Irácké dobrodružství je nejen nejdelší a nejnákladnější válkou v amerických dějinách – Nobelovou cenou poctěný ekonom Joseph Stiglitz došel k omračujícímu odhadu 3 bilionů dolarů –, ale také je válkou nejvzdálenější svému cíli.

Válka rozdrtila iráckou společnost a rozdrolila ji do etnicko-sektářské mozaiky. „Příval“ vojenských sil dříve či později skončí a Iráčané, ochromení násilím a korupcí, nedokáží sjednotit svou politickou obec, a poněvadž jejich vlastní armáda nebude schopna převzít úkol od Američanů, džihádistické a mezietnické násilí nutně propukne nanovo. Jak se nedávno vyjádřil irácký plukovník Omar Alí, velitel iráckého praporu v Mosulu, dnešním ohnisku povstání: „Bez Američanů bychom nedokázali Irák udržet pod kontrolou.“

Války jsou dle definice Winstona Churchilla vždy „katalogem kiksů“. Úsudek historie o irácké válce se tudíž zajisté bude zabývat spíše tím, zda naplnila své strategické záměry „rekonstruovat“ silně dysfunkční Střední východ podle amerického obrazu a konsolidovat hegemonické postavení Ameriky v regionu, než cenou války ve smyslu krve a peněz.

Strategicky byla válka naprostým nezdarem. Jako zjevný případ imperiálního přepětí našponovala síly americké armády, celosvětově podryla morální postavení Ameriky a její dobré jméno na Středním východě, závažně ohrozila její hospodářství a přátelům i nepřátelům odhalila meze americké moci.