Budování tržní demokracie v Iráku

Jedním z cílů nedávné války v Iráku bylo vybudovat trvalou tržní demokracii, která by sloužila jako příklad pro Střední východ. Ačkoliv naplňování tohoto cíle dosud mařila všední rutina obnovování právního stavu, bude na něj koalice muset nakonec navázat. Až k tomu dojde, bude se také muset vyrovnat se skutečností, že současné rozložení ekonomické moci v Iráku není příhodné pro demokracii ani pro trhy a že cizí dočasní správci obvykle věci ještě komplikují.

Začněme nejprve rozložením ekonomické moci. Roky diktatury a sankcí zdecimovaly irácký obchod a profesní třídy. Odhady naznačují, že více než 60% Iráčanů závisí svým výdělkem na vládě, která v předvídatelné budoucnosti získá podstatnou část svých příjmů z ropy. Jakmile ovšem značnou část národního výstupu tvoří snadno dobyvatelný zdroj, jenž má pod kontrolou vláda, demokracie může trpět.

Uvažme Venezuelu. Vláda Huga Cháveze čelila všeobecné opoziční stávce, jejímž záměrem nebylo pouze dát najevo širokou opozici, ale také zbavit vládu příjmů. Bez příjmů taková vláda nemůže platit armádu ani rváče, kteří by ji udržovali u moci.

https://prosyn.org/raKQVS0cs