Počátek krásného nového světa

Reprodukční biologové pomáhají bezdětným párům překonávat jejich neplodnost už od roku 1978. Používají k tomu rok od roku propracovanější laboratorní metody plození lidských embryí a jejich manipulace v laboratoři. Molekulární biologové nejméně stejně dlouho hledají způsoby, jak zvítězit nad lidskými chorobami. Snaží se rozluštit celou sekvenci lidského genomu a vytvářejí nástroje pro nápravu genetických a buněčných vad a poruch. Reproduktivní a molekulární biologové se sice zabývají zcela nesouvisejícími lékařskými problémy - neplodností a nemocností -, ovšem kombinací jejich technologií vzniká nová věda, reprogenetika, kterou člověk dostává do rukou nástroj utváření sebe sama.

Reprogenetika dovolí nastávajícím rodičům dát jejich dětem geny, které sami nemají, a tak zvýšit pravděpodobnost, že jejich potomci budou žít dlouho, zdravě, šťastně a úspěšně - což je pro řadu bioetiků noční můra. Je ale reprogenetika opravdu jen novým a monumentálnějším opakováním úděsných praktik někdejších eugeniků? Anebo je mezi reprogenetikou a eugenikou zásadní rozdíl jak v jejich kontrole a regulaci, tak v jejich smyslu?

Eugenika je ztělesněním touhy a pokusů společenských vůdců kontrolovat rozmnožovací zvyklosti občanů a patří k ní i násilné sterilizace nebo zabíjení těch, kteří měli být nositeli nežádoucích genů. Naproti tomu reprogenetika se zabývá otázkou, jaké geny dítě získá, a nikoli vágním, nevědeckým cílem zkvalitnit genofond společnosti. Navíc dává budoucím rodičům větší kontrolu. Zatímco eugenické praktiky vedly k omezování svobody rozmnožování a mnohdy k ještě horším věcem, reprogenetika přináší opak. Rodičům může bez přímé újmy komukoli jinému zaručit, že jejich děti budou mít větší naději být zdravé.

https://prosyn.org/Yt7ZmDNcs