Barak ranhojič

TEL AVIV: Drtivé vítězství předáka Strany práce, generála Ehuda Baraka v nedávných volbách 17. května, Izraeli přineslo nejen novou vládu a novou zahraniční politiku. Znamená rovněž začátek nové éry v izraelské politické kultuře.

Tři roky vlády Benjamina Netanjahua byly poznamenány politikou konfrontace a animosity ve všech možných sférách politického života. Bývalý ministerský předseda Netanjahu se zaměřil nejen na politiku maximální konfrontace s palestinským vedením s Jásirem Arafatem v jeho čele, ale rovněž pěstoval politiku konfrontace vnitřní – mezi religiózními a sekulárními Židy, mezi “starousedlíky” a nově příchozími ze zemí bývalého Sovětského svazu, mezi evropskými a blízkovýchodními Židy (tedy aškenázskými a sefardskými Židy).

Politika “rozděl a panuj” byla charakteristickým rysem Netanjahuova života i před tím, než se stal premiérem. Coby vůdce nacionalistické strany Likudu, když byl v opozici vůči vládám premiérů Jiccaka Rabina a Shimona Perese, protestoval proti dohodám z Osla, které byly uzavřeny mezi vládou, vedenou Stranou práce a Organizací pro osvobození Palestiny (PLO), a jeho manévry měly ukázat Rabina i Perese jako velké zrádce, jakési místní ekvivalenty tak známých a strašných kolaborantů, jako byl Petain nebo Quisling. Netanjahu stále živil tyto nálady až vytvořil takovou atmosféru konfrontace a nenávisti, že pravicový nacionalistický židovský student náboženství úkladně zavraždil ministerského předsedu Rabina, a to jen proto, že v jeho očích to byl zrádce, kdo se v Oslu vzdal části historické rodné země židovského národa ve prospěch “teroristické” PLO.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/bGYkrPh/cs;