38

Dluhově šetrná stimulace

NEW HAVEN – Velká část globálního hospodářství zjevně uvízla v dlouhém a bolestivém propadu vyvolaném úspornými opatřeními, takže je na čase si přiznat, že tuto past jsme si na sebe nastražili úplně sami. Zkonstruovali jsme ji z nešťastných myšlenkových návyků při uvažování o tom, jak se vypořádat s rychle se prohlubujícím veřejným dluhem.

Tyto návyky si lidé vytvořili na základě zkušeností v rodině a mezi přáteli: když se dostanu do problému s dluhy, musím omezit výdaje a přestát období úspor, dokud se zátěž (dluh v poměru k příjmu) nesníží. To znamená odepřít si načas večeře v restauraci, nové auto a oděvy. Taková reakce vypadá jako projev zdravého rozumu, ba dokonce mravní ctnosti.

Jenže ačkoliv jednotlivé předlužené domácnosti se takový přístup osvědčí, celé ekonomice dobře neposlouží, neboť výdajové škrty problém ještě zhoršují. Jedná se o paradox spořivosti: utahování opasku způsobuje, že lidé přicházejí o práci, protože jiní lidé nekupují jejich produkci, takže dluhové břemeno neubývá, nýbrž těžkne.

Cesta z této pasti existuje, ale jedině pokud diskusi o způsobu snížení poměru dluhu k HDP odkloníme od úspor, tedy vyšších daní a nižších výdajů, k dluhově šetrné stimulaci: ještě většímu zvýšení daní a k rozšíření vládních výdajů ve stejném rozsahu. Tak poměr dluhu k HDP klesne díky tomu, že se zvýší jmenovatel (hospodářský výstup), ne proto, že se sníží čitatel (úhrn toho, co si vláda půjčila).