0

Automatičtí střadatelé

Bohatství lidi fascinuje. S potěšením sledují boháče a vychutnávají si pomyšlení na jejich přepychové domy, luxusní dovolené, exkluzivní auta a labužnické stolování. Byli byste ale na omylu, kdybyste z toho vyvozovali, že lidé stráví hodně času plánováním vlastního celoživotní hromadění majetku.

Většina lidí podle všeho příliš nepřemýšlí, kolik ze svého příjmu ušetřit ani jak velký by mohl být rozdíl v jejich majetku, až budou starší, kdyby dnes upravili svou míru úspor. Většina lidí jen splácí hypotéku, odvádí povinné příspěvky do státního či soukromého penzijního fondu (pokud nějaký mají) a ponechávají si nějaké peníze na krátkodobé výpadky. To je tak vše.

Frank Ramsey ve svém proslulém článku zveřejněném v roce 1928 řekl, že lidé mají „chatrnou představivost“ ohledně toho, jak jejich dnešní činy ovlivní jejich budoucnost. Řekl, že kdyby o tom lidé správně uvažovali, zřejmě by usoudili, že by si měli spořit polovinu svých příjmů. Tak by jim našetřený majetek mohl přinášet štěstí v pozdějším věku. Většinou ale o této možnosti nepřemýšlejí.

Současný ekonom Richard Thaler hovořil v roce 1980 o „efektu vlastnění“. Třebaže lidé mohou obdivovat další věci, jednají, jako by byli povětšinou dostatečně spokojení s tím, co mají, a schází jim vůle uvažovat o skutečné změně.