LONDÝN – Nedávné rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v otázce jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova se všeobecně pokládá za zelenou pro odtrženecká hnutí usilující o získání státnosti. Podle kosovského prezidenta Fatmira Sejdiua „rozhodnutí konečně odstraňuje všechny pochybnosti, které by mohly mít země, jež Kosovskou republiku stále neuznávají“.
Takový výklad je však do značné míry zbožným přáním těch, kdo podporují odtrženectví. Nezávazný poradní názor soudního dvora odpověděl na úzce formulovanou otázku Valného shromáždění Organizace spojených národů, zda je vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva legální. Soudci správně konstatovali, že neexistuje žádné mezinárodní pravidlo, které by určité skupině bránilo vyjádřit úmysl nebo přání založit stát. Neřekli však nic o okolnostech a podmínkách, které se vztahují na realizaci tohoto záměru – tedy na samotný akt odtržení.
Soud se opravdu snažil nenechat v této věci nikoho na pochybách: „Otázka je úzce formulovaná a specifická…, netáže se, zda Kosovo dosáhlo státnosti, nebo ne.“ Soudci postavili svůj názor do protikladu k nálezu kanadského Nejvyššího soudu, jenž byl požádán, aby zaujal stanovisko k právu Quebeku na jednostranné odtržení. V tomto případě otázka dalece přesahovala pouhé vyhlášení nezávislosti; soud byl dotázán, zda a za jakých podmínek má Quebec právo odtrhnout se od Kanady, a to buď na základě kanadské ústavy, nebo na základě mezinárodního práva.
LONDÝN – Nedávné rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v otázce jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova se všeobecně pokládá za zelenou pro odtrženecká hnutí usilující o získání státnosti. Podle kosovského prezidenta Fatmira Sejdiua „rozhodnutí konečně odstraňuje všechny pochybnosti, které by mohly mít země, jež Kosovskou republiku stále neuznávají“.
Takový výklad je však do značné míry zbožným přáním těch, kdo podporují odtrženectví. Nezávazný poradní názor soudního dvora odpověděl na úzce formulovanou otázku Valného shromáždění Organizace spojených národů, zda je vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva legální. Soudci správně konstatovali, že neexistuje žádné mezinárodní pravidlo, které by určité skupině bránilo vyjádřit úmysl nebo přání založit stát. Neřekli však nic o okolnostech a podmínkách, které se vztahují na realizaci tohoto záměru – tedy na samotný akt odtržení.
Soud se opravdu snažil nenechat v této věci nikoho na pochybách: „Otázka je úzce formulovaná a specifická…, netáže se, zda Kosovo dosáhlo státnosti, nebo ne.“ Soudci postavili svůj názor do protikladu k nálezu kanadského Nejvyššího soudu, jenž byl požádán, aby zaujal stanovisko k právu Quebeku na jednostranné odtržení. V tomto případě otázka dalece přesahovala pouhé vyhlášení nezávislosti; soud byl dotázán, zda a za jakých podmínek má Quebec právo odtrhnout se od Kanady, a to buď na základě kanadské ústavy, nebo na základě mezinárodního práva.