28

Má hmyz vědomí?

MELBOURNE – Loni v létě na roketu, kterou jsem pěstoval, nakladl vajíčka bělásek zelný. Zanedlouho se rostlina hemžila zelenými housenkami, dobře splývajícími se zelenými listy. O něco dál jsem měl vysazené další rokety, které mi měly zajistit dostatek listů na saláty, a nechtěl jsem používat insekticid, proto jsem housenky nechal být. Brzy sežraly všechny listy až ke stonku. Jelikož už nebylo čím se sytit, housenky, které ještě nedospěly do další fáze svého životního cyklu, všechny pošly hladem.

Na úrovni mikrokosmu jsem sledoval něco, co už dlouho uznávám rozumově: evoluce je neosobní přírodní proces, který nebere žádné ohledy na blahobyt jednotlivých bytostí, které stvořil. Jak si teisté, divím se občas, dokážou srovnat svět, který vidí, s vírou, že svět stvořila bytost, která je vševědoucí – a tedy předvídala, že se tohle všechno stane –, a přesto je dobrá a zaslouží si být uctívána?

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Křesťané tradičně vysvětlují lidské utrpení jako důsledek Adamova prvotního hříchu, který jsme údajně všichni zdědili. Housenky ale nejsou Adamovým potomkem. Descartesovo řešení problému spočívalo v tom, že zvířatům upřel schopnost cítit bolest. U psů a koní by ale Descartesův názor přijalo jen málo lidí, a to i v jeho době. Dnes proti němu hovoří vědecké výzkumy v oblasti anatomie, fyziologie i chování savců a ptáků. Nemůžeme ale přinejmenším doufat, že i housenky dokážou cítit bolest?

Vědci dříve popisovali hmyz jako organismy bez centrálního mozku. Uvádělo se, že různé části hmyzích těl řídí nezávislé ganglie. Pokud by tomu tak bylo, bylo by těžké si představit, jak by hmyz mohl mít vědomí.

Nedávný článek v časopise Národní akademie věd USA však tento model odmítá. Badatel Andrew Barron z Macquarieovy univerzity, zaměřený na kognitivní vědy, a filozof Colin Klein tvrdí, že by subjektivní prožívání mohlo být v živočišné říši rozšířenější a v evolučním smyslu starší, než si uvědomujeme.

Nejzákladnější formou vědomí jsou subjektivní prožitky. Je-li bytost schopna subjektivního prožívání, pak být takovou bytostí je nějaké – a taková „nějakost“ může zahrnovat příjemné či bolestné prožitky. Naproti tomu samořídicí auto sice má detektory schopné rozpoznat překážky, s nimiž by se mohlo střetnout, a dokáže reagovat tak, aby se kolizím vyhnulo, ale být takovým vozem není nijaké.

U lidí lze subjektivní prožívání odlišit od vyšších úrovní vědomí, jako je sebeuvědomění, k němuž je nezbytná funkční mozková kůra. Subjektivní prožívání nezapojuje kůru, ale střední mozek a může pokračovat i po rozsáhlém poškození kůry.

Hmyz má centrální nervovou uzlinu, která se podobně jako střední mozek u savců podílí na zpracování smyslových informací, volbě cílů a nasměrování činnosti. Může také zajišťovat schopnost subjektivního prožívání.

Hmyz je velkou a rozmanitou kategorií bytostí. Medonosné včely mají asi milion neuronů, což v porovnání s našimi zhruba 20 miliardami, natož se 37 miliardami objevenými nedávno v mozkové kůře kulohlavce, není mnoho. Stačí jim ale k tomu, aby dokázaly předvádět a interpretovat proslulý „tanec včel,“ jímž přenášejí informace o směru a vzdálenosti květin, vody nebo potenciálních hnízdišť. Housenky podle našich znalostí žádné takové schopnosti nemají. Přesto mohou mít tolik vědomí, aby při hladovění trpěly.

A co rostliny? To je otázka, která se často objeví, když zmíním, že bychom měli přestat pojídat zvířata, protože dokážou cítit bolest. Rostlinám se pravidelně připisují pozoruhodné schopnosti, ale za řádných experimentálních podmínek se doposud nepodařilo zopakovat žádné pozorování, které by nás přimělo uznat, že mají subjektivní prožitky. Barron a Klein uvádějí, že rostliny nemají žádné struktury, které by umožňovaly vědomí. Totéž platí pro jednoduché živočichy, jako jsou medúzy nebo škrkavky; na druhou stranu korýši a pavouci, stejně jako hmyz, takové struktury mají.

Má-li hmyz subjektivní prožitky, je ve světě mnohem víc vědomí, než jsme si zřejmě mysleli, protože v každém jednotlivém okamžiku je podle odhadu Smithsonovského institutu na světě asi deset trilionů (10,000,000,000,000,000,000) živých hmyzích jednotlivců.

Jak o tom budeme smýšlet, závisí na tom, jaké by podle našeho přesvědčení mohly jejich subjektivní prožitky být, a tady nám komparativní struktury mnoho neřeknou. Možná že hodování na mé roketě přineslo housenkám tolik potěšení, že jejich životy stály za to, vzdor skličující smrti.

Přinejmenším stejn�� pravděpodobný je ale opak. U druhů, které se tak plodně množí, budou mnozí jejich potomci hladovět už od chvíle, kdy se vylíhnou.

Nad džinistickými mnichy, kteří si z cesty odmetají mravence, aby na ně nešlápli, se na Západě obvykle usmíváme. Měli bychom je ale spíš obdivovat za to, že dovedli soucit k logickému dovršení.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

To neznamená, že bychom měli spustit kampaň za práva hmyzu. Na to ještě o hmyzích subjektivních prožitcích nevíme dost a svět není ani zdaleka připraven vzít takovou kampaň vážně. Nejprve je potřeba dokončit rozšíření seriózní ohleduplnosti na zájmy obratlovců, o jejichž schopnosti trpět je mnohem méně pochybností.

Z angličtiny přeložil David Daduč