10

Jsou lidé stále lepší?

MELBOURNE – V době, kdy se novinové titulky den co den zaměřují na válku, terorismus a zneužívání moci represivními vládami a kdy náboženští vůdci často naříkají nad upadajícími normami veřejného a soukromého chování, lze snadno nabýt dojmu, že jsme svědky morálního kolapsu. Domnívám se však, že máme důvod být do budoucna optimisty.

Před třiceti lety jsem napsal knihu s názvem Rozšiřující se kruh, v níž jsem tvrdil, že z historického hlediska se okruh bytostí, na něž vztahujeme morální ohledy, rozšířil: nejprve z kmene na stát, poté na rasu či etnickou skupinu, poté na všechny lidské bytosti a nakonec i na zvířata. To je bezpochyby morální pokrok.

Možná si myslíme, že evoluce vede k výběru jedinců, kteří myslí jen na vlastní zájmy a zájmy svých blízkých, protože geny s touto vlastností se budou snáze šířit. Jak jsem však tehdy namítl, vývoj rozumu by nás mohl vést odlišným směrem.

Na jedné straně je schopnost rozumného uvažování spojená se zjevnou evoluční výhodou, protože umožňuje řešit problémy a plánovat odvracení rizik, čímž zvyšuje vyhlídky na přežití. Na druhé straně však rozum není pouhým neutrálním nástrojem na řešení problémů. Připomíná spíše eskalátor: jakmile na něj nastoupíme, pravděpodobně se dostaneme do míst, jejichž poznání jsme nikdy nečekali. Zejména nám rozum umožňuje vidět, že druzí, kteří dříve stáli mimo sféru bytostí, na něž uplatňujeme své morální ohledy, jsou v důležitých aspektech stejní jako my. A že jejich vylučování z okruhu bytostí, na něž své morální ohledy vztahujeme, proto může být svévolné či jednoduše mylné.