DILLÍ – Mezi mnoha mezinárodními důsledky ohromujícího vítězství Baracka Obamy ve Spojených státech figurují i celosvětové úvahy o otázce, zda by ke stejnému průlomu mohlo dojít někde jinde. Mohl by „barevný“ člověk získat moc i v jiných zemích s bělošskou většinou? Mohl by příslušník sužované menšiny přesáhnout okolnosti svého narození a postavit se do čela své země?
Řada analytiků v široké paletě států, zejména evropských, sice dospěla k závěru, že k něčemu podobnému nemůže v těchto zemích v dohledné budoucnosti dojít, avšak Indie představuje výjimku. Politici z řad menšin disponují už dlouho autoritou, ne-li přímo mocí spojenou s nejrůznějšími vysokými funkcemi. V posledních všeobecných volbách v roce 2004 zvítězila v Indii žena s italskými předky a římskokatolickou vírou (Sonia Gándhíová), která ustoupila sikhovi (Manmóhan Singh), jehož do funkce premiéra jmenoval muslim (prezident Abdul Kalam), a to vše v zemi, která je z 81% hinduistická. Nejenže by se to tu mohlo stát, říkávají Indové, ono se to už stalo.
Podobné sebeuspokojení je však předčasné. Nejvýstižnějším indickým ekvivalentem postavení černých Američanů je totiž postavení dalitů – tito příslušníci nejnižší kasty, jimž se dříve říkalo „nedotknutelní“, trpěli po celá tisíciletí ponižující diskriminací a útlakem. Stejně jako černoši v USA tvoří i dalité přibližně 15% obyvatel; v nepřiměřeném počtu zastávají společensky málo uznávané a špatně placené práce, jejich dosažené vzdělání je nižší než u příslušníků vyšších kast a dodnes se den co den setkávají s diskriminací, jejímž jediným důvodem je jejich identita při narození. Teprve až v čele Indie stane dalit, bude tato země skutečně moci prohlásit, že dosáhla vlastní „obamovské chvíle“.
DILLÍ – Mezi mnoha mezinárodními důsledky ohromujícího vítězství Baracka Obamy ve Spojených státech figurují i celosvětové úvahy o otázce, zda by ke stejnému průlomu mohlo dojít někde jinde. Mohl by „barevný“ člověk získat moc i v jiných zemích s bělošskou většinou? Mohl by příslušník sužované menšiny přesáhnout okolnosti svého narození a postavit se do čela své země?
Řada analytiků v široké paletě států, zejména evropských, sice dospěla k závěru, že k něčemu podobnému nemůže v těchto zemích v dohledné budoucnosti dojít, avšak Indie představuje výjimku. Politici z řad menšin disponují už dlouho autoritou, ne-li přímo mocí spojenou s nejrůznějšími vysokými funkcemi. V posledních všeobecných volbách v roce 2004 zvítězila v Indii žena s italskými předky a římskokatolickou vírou (Sonia Gándhíová), která ustoupila sikhovi (Manmóhan Singh), jehož do funkce premiéra jmenoval muslim (prezident Abdul Kalam), a to vše v zemi, která je z 81% hinduistická. Nejenže by se to tu mohlo stát, říkávají Indové, ono se to už stalo.
Podobné sebeuspokojení je však předčasné. Nejvýstižnějším indickým ekvivalentem postavení černých Američanů je totiž postavení dalitů – tito příslušníci nejnižší kasty, jimž se dříve říkalo „nedotknutelní“, trpěli po celá tisíciletí ponižující diskriminací a útlakem. Stejně jako černoši v USA tvoří i dalité přibližně 15% obyvatel; v nepřiměřeném počtu zastávají společensky málo uznávané a špatně placené práce, jejich dosažené vzdělání je nižší než u příslušníků vyšších kast a dodnes se den co den setkávají s diskriminací, jejímž jediným důvodem je jejich identita při narození. Teprve až v čele Indie stane dalit, bude tato země skutečně moci prohlásit, že dosáhla vlastní „obamovské chvíle“.