0

Sebevražedné státnictví Ameriky

Od vítězství Ameriky ve studené válce se její globální hegemonie opírá o tři pilíře: ekonomickou moc, vojenskou sílu a obrovskou schopnost vyvážet svou populární kulturu. Nedávný nástup dalších mocností – Evropské unie, Číny, Indie a Ruska usilujícího o oživení svého ztraceného postavení – americkou schopnost jednostranně formovat dění podemlel.

Přesto Amerika zůstává zdaleka nejmocnější zemí světa; úpadek její moci se více než k nástupu konkurentů váže k tomu, jak nekompetentně moc používá. Neutěšené postavení Ameriky jde na vrub „sebevražednému státnictví“ amerických lídrů, abychom použili jadrného označení Arnolda Toynbeeho pro to, co považoval za zásadní příčinu rozpadu impérií.

Podívejme se na Střední východ. Nic neodhaluje oslabení Spojených států v regionu lépe než kontrast mezi střízlivým americkým použitím moci v první válce v Zálivu roku 1991 a arogancí a podvodností dnešní irácké války.

Roku 1991 Amerika vybudovala nejpůsobivější mezinárodní koalici od druhé světové války a vedla ji do zcela legitimní války, jejímž cílem bylo obnovení regionální rovnováhy po invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu. Roku 2003 Amerika poté, co se oháněla nepravdivými tvrzeními, vstoupila do války bez svých transatlantických spojenců. Tímto konáním USA začaly naplňovat absurdní velestrategii, jejímž cílem nebylo nic menšího než zároveň odstranit irácký tyranský režim, přestavět celý Střední východ, zničit al-Káidu a napomoci tomu, aby se napříč arabským světem uchytila demokracie.