BERKELEY – Uchazeči o americké prezidentské klání roku 2020 předkládají řadu hospodářských politik, často označovaných buď za volnotržní, nebo socialistické. Americkou veřejnost tyto nálepky zhusta matou. Kapitalismus se především všeobecně – a mylně – považuje za synonymum volného trhu. Ve skutečnosti zahrnuje všechny ekonomické systémy se soukromým vlastnictvím majetku, od volných trhů po sociální demokracii.
Tyto různé formy kapitalismu vyžadují základní pravidla upravující způsob fungování trhů, jako třeba ochranu majetku a právní řád. Většina kapitalistických společností má také sociální programy na ochranu nejzranitelnějších. Vlády v kapitalistických ekonomikách tudíž stojí před dvěma zásadními rozhodnutími. Zaprvé, buď mohou tržní pravidla nastavovat ke společnému prospěchu, anebo tento úkol mohou delegovat na velkokapitál pod pláštíkem „volných trhů“. Zadruhé, mohou vytvořit všeobecné sociální programy s cílem snížit nerovnost a chránit životní prostředí, anebo je mohou osekat, aby v těchto oblastech minimalizovaly veřejné výdaje.
Přístupy, jež vlády zvolí, silně ovlivňují míry nerovnosti, emisí skleníkových plynů a celkového blahobytu. Abychom tedy řádně zhodnotili hospodářské politiky demokratických kandidátů, musíme porozumět jejich návrhům jak strukturovat trhy a vytvářet či rozšiřovat sociální programy.
BERKELEY – Uchazeči o americké prezidentské klání roku 2020 předkládají řadu hospodářských politik, často označovaných buď za volnotržní, nebo socialistické. Americkou veřejnost tyto nálepky zhusta matou. Kapitalismus se především všeobecně – a mylně – považuje za synonymum volného trhu. Ve skutečnosti zahrnuje všechny ekonomické systémy se soukromým vlastnictvím majetku, od volných trhů po sociální demokracii.
Tyto různé formy kapitalismu vyžadují základní pravidla upravující způsob fungování trhů, jako třeba ochranu majetku a právní řád. Většina kapitalistických společností má také sociální programy na ochranu nejzranitelnějších. Vlády v kapitalistických ekonomikách tudíž stojí před dvěma zásadními rozhodnutími. Zaprvé, buď mohou tržní pravidla nastavovat ke společnému prospěchu, anebo tento úkol mohou delegovat na velkokapitál pod pláštíkem „volných trhů“. Zadruhé, mohou vytvořit všeobecné sociální programy s cílem snížit nerovnost a chránit životní prostředí, anebo je mohou osekat, aby v těchto oblastech minimalizovaly veřejné výdaje.
Přístupy, jež vlády zvolí, silně ovlivňují míry nerovnosti, emisí skleníkových plynů a celkového blahobytu. Abychom tedy řádně zhodnotili hospodářské politiky demokratických kandidátů, musíme porozumět jejich návrhům jak strukturovat trhy a vytvářet či rozšiřovat sociální programy.