0

Africký diktátor-diplomat

BRUSEL – Nedávná smrt etiopského premiéra Melese Zenávího v Bruselu konečně vynesla na světlo, co se skrývalo za jeho tajuplným dvouměsíčním zmizením z veřejného života. Etiopská vláda usilovně popírala zvěsti o jeho vážných zdravotních problémech v souvislosti s rakovinou jater. Když se tedy nyní naplnily nejhorší scénáře, budou se muset Etiopie a celá východní Afrika naučit žít bez stabilizujícího vlivu svého velkého diktátora-diplomata.

Obojím Meles rozhodně byl. Etiopie prošla za jeho vlády pevné ruky pozoruhodnou proměnou – Meles vládl od roku 1991, kdy se jeho tigrajská menšina obývající sever země dostala k moci díky svržení ohavné komunistické vojenské junty pod vedením Mengistu Haile Mariama (jenž si stále užívá příjemného důchodu v Zimbabwe Roberta Mugabeho).

Meles (tuto válečnou přezdívku si Zenáví vysloužil během revoluce) zpočátku působil jako prezident v první postkomunistické vládě a od roku 1995 až do své smrti zastával funkci etiopského premiéra. Jeho země vykazovala v nedávných letech růst HDP ve výši 7,7% ročně. Takto silná hospodářská výkonnost je vzhledem k intervencionistické politice jeho strany poněkud překvapivá, avšak Meles se projevil jako výsostný pragmatik při lákání investic – zejména z Číny – coby motoru růstu.

Jako vůdce Tigrajské lidově-osvobozenecké fronty měl Meles marxisticko-leninské kořeny. Se skončením studené války však skončil i jeho dogmatismus. Slouží mu ke cti, že se za jeho vlády o 40% snížila dětská úmrtnost, etiopská ekonomika se stala diverzifikovanější, rozvinula se v ní nová odvětví, jako jsou výroba aut, výroba nápojů nebo pěstování květin, a byly zahájeny velké infrastrukturální projekty včetně výstavby největší africké hydroelektrárny. Etiopie, tento kdysi zoufale chudý stát, který si světová veřejnost spojovala jen s hladomorem a suchem, se stala jednou z největších afrických ekonomik – a to  i bez příjmů z těžby zlata či ropy.