Arif Hudaverdi Yaman/Anadolu Agency/Getty Images

Tři humanitární výzvy v Africe roku 2018

NAIROBI – V polovině roku 2017, kdy v Somálsku hrozilo, že vzplanutí cholery bude nad síly místních nemocnic, se zdravotničtí odborníci obávali nejhoršího. Za ochromujícího sucha, podvýživy a již endemické chudoby to vypadalo, že propuknutí smrtících průjmů nutně křehký stát paralyzuje. Navzdory pesimistickým předpovědím se však institucionální paralýze podařilo předejít. Přestože zemřely stovky lidí a mnoho dalších onemocnělo, kolektivní reakce uskutečněná vládami, nevládními organizacemi a místními komunitami, včetně národních společností Červeného půlměsíce s podporou hnutí Červeného kříže, nemoc potlačila.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Somálská zkušenost mi dává velkou naději pro budoucnost Afriky. Slouží ale také jako připomínka, že lokální kapacity se v době krize snadno zahltí. Některé části Afriky získaly z hlediska veřejného zdraví soběstačnost, jiné se dál silně opírají o globální pomoc. Nejlepším způsobem minimalizace rizik u těchto oblastí je partnerství.

Nejnáročnější prověrkou africké schopnosti zvládat humanitární krize se letos pravděpodobně stanou zejména tři klíčové výzvy.

První výzvou je násilí v Demokratické republice Kongo. Konflikt v Kasai, centrální oblasti DRK, vyhnal loni z domovů zhruba 1,4 milionu lidí, čímž celkový počet vysídlených obyvatel vzrostl na 4,1 milionu – jedná se o nejvyšší koncentraci vnitrostátních uprchlíků v celé Africe. Násilí zhoršuje potravinovou nejistotu a víc než tři miliony lidí trpí závažnou podvýživou.

Bohužel se očekává, že krize v Kasai se v roce 2018 ještě zhorší. Nedávné hodnocení vypracované Společností Červeného kříže v DRK varuje, že počet vysídlených dál poroste a že vzhledem k tomu, že region ohrožuje rychle se šířící vzplanutí cholery, je naléhavě nutný koordinovaný akční plán.

Druhou výzvou je somálská potravinová nejistota, která by podle Sítě systémů včasného varování před hladomorem měla v letošním roce zesílit. Podprůměrné srážky v roce 2017 oslabily sklizně a většina regionů se dosud plně nezotavila. Jak do země proudí humanitární pomoc, je třeba usilovat o dlouhodobé řešení, například zlepšováním zemědělské produkce, přístupu ke vzdělávání a ekonomických příležitostí. Historicky se zatím většina podpory pro tuto zemi vyčleňovala na nouzovou pomoc; i kolektivní reakce na choleru byla úzce zaměřena na krátkodobý zdravotní stav. Somálsko ale zoufale potřebuje ucelenější, dlouhodobou rozvojovou strategii.

Konečně metla, již loni odrazilo Somálsko, bude dál vystrkovat růžky jinde v regionu. Jemenské vzplanutí cholery je dnes největší v historii, neboť překonalo hranici milionu potvrzených případů, a přes dlouholetou mezinárodní pomoc se tato hrozba dál vznáší nad Afrikou. V posledních čtyřech desetiletích africké země nahlásily Světové zdravotnické organizaci přes tři miliony podezření na výskyt cholery a ve středovýchodních a jižních regionech Afriky se letos objevují nové případy.

Naštěstí je naděje, že lze zopakovat somálský úspěch z roku 2017 a nemoc zadržet, za předpokladu, že si komunity a jednotlivci budou choroby a souvisejících rizik dobře vědomi a že lokální aktéři obdrží potřebné zdroje. Globální pracovní skupina pro potlačení cholery, která se snaží budovat místní a mezinárodní podporu pro zlepšování zdravotní péče a hygieny, zveřejnila celosvětový plán k vymýcení cholery do roku 2030. To je sice ambiciózní cíl, ale budou-li mezinárodní organizace a místní samosprávy spolupracovat, je dosažitelný.

Afriku budou nadále sužovat přírodní i člověkem zapříčiněné krize, ale organizace, jako je ta moje, se lepším budováním schopností usilovně snaží zajistit světlejší budoucnost. Abychom však uspěli, místní a mezinárodní rozvojoví partneři musí přeorientovat své myšlení. Samotná humanitární pomoc nesčetné problémy Afriky nevyřeší. Peníze jsou sice samozřejmě nutné, ale je nezbytné je vynakládat strategičtěji s cílem napravovat strukturální slabiny, které zachovávají nestabilitu. Pokud by se například věnovalo víc prostředků na projekty zdravotní péče na komunitní úrovni, místní organizace by byly lépe připraveny postavit se čela, když hrozí epidemie.

Jednoduše řečeno, mezinárodní rozvojové společenství musí udělat víc pro investice do řešení vyrůstajících zdola, pro posílení schopností samotných Afričanů a nezacházet s nimi jako se subdodavateli svého vlastní utrpení. Nejenže jsou místní organizace v lepším postavení hledat cesty ve spletitých jazykových a kulturních souvislostech, ale mají také v případě neúspěchu mnohem víc co ztratit.

Loňský rok byl pro mnoho Afričanů zničující; miliony trpěly v důsledku sucha, hladovění a násilí. V Somálsku ale koordinovaná reakce na závažnou zdravotní hrozbu přinesla také novou naději na bezpečnější budoucnost. Když se spojí místní vynalézavost s mezinárodní podporou, koloběh utrpení je možné přetnout. Možnost pohlédnout sebejistě za další krizi je pro mnoho afrických zemí prvním krokem na dlouhé cestě k soběstačnosti.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/i4IZsDY/cs;

Handpicked to read next