Dean Rohrer

Globální „New Deal“?

ATÉNY – Opožděné přiznání Mezinárodního měnového fondu, že značně podcenil škody, které na růstových tempech v Evropské unii napáchají úsporná opatření, jen zdůrazňuje zničující charakter „ortodoxních“ receptů na řešení příčin dluhové krize, která následovala po finančním krachu v letech 2008-2009.

Konvenční teorie naznačuje, že jediná země (nebo skupina zemí) konsolidující své finance může očekávat nižší úrokové sazby, slabší měnu a zlepšenou obchodní pozici. Protože však k tomu nemůže dojít ve všech velkých ekonomikách současně – úsporná opatření v jedné zemi (nebo skupině zemí) předpokládají nižší poptávku po výrobcích z jiných zemí –, vede nakonec taková politika až k protekcionistickým protiopatřením. Právě tato dynamika – proti níž John Maynard Keynes bojoval – výrazně zhoršila velkou hospodářskou krizi ve 30. letech.

K dnešním problémům se navíc přidává absence dostatečné soukromé poptávky – zejména spotřeby domácností – v rozvinutých ekonomikách, která by kompenzovala snížení poptávky v důsledku úsporných opatření. V posledních dvou desetiletích přitom táhla hospodářský růst v těchto zemích právě spotřeba, která dosáhla historicky nejvyššího podílu na HDP.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/pwjzLj9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.