9

Referendum o Obamovi

STANFORD – Úspěšní političtí kandidáti se snaží zavést do praxe návrhy, s nimiž kandidovali. Ve Spojených státech měli prezident Barack Obama a demokraté, kteří ovládli Sněmovnu reprezentantů i „obstrukcímvzdorný“ Senát, v roce 2009 moc udělat prakticky cokoliv, co si přáli – a tak to i udělali.

Obama a jeho spojenci v Kongresu schválili osmisetmiliardový „stimulační“ návrh zákona, který byl nabitý programy šitými na míru klíčovým voličským skupinám demokratů, jako jsou ekologové a státní zaměstnanci, přijali rozsáhlou a značně nepopulární reformu zdravotnictví (o jejíž ústavnosti rozhodne letos Nejvyšší soud), prosadili obrovské nové regulace v širokých sektorech ekonomiky, zavedli průmyslovou politiku, která zajišťuje některým firmám selektivní zvláštní zacházení, začali si půjčovat a utrácet v míře, jež byla vyšší pouze za druhé světové války, a centralizovali moc ve Washingtonu (a v rámci federální vlády pak v exekutivních částech a regulačních agenturách).

Poslední volby, po nichž následovala tak prudká změna politického směřování, se odehrály v roce 1980, kdy prezident Ronald Reagan přebudoval daně, výdaje i regulace a podpořil kurz Federálního rezervního systému zaměřený na snižování inflace. Volby v letech 1988, 1992 a 2000 byly sice také docela významné, avšak z nich vyplývající politické posuny nebyly ani zdaleka tak velké jako v letech 1980 a 2008.

V roce 2010 se země proti tomuto úprku Obamy a demokratů doleva vzbouřila formou historických vítězství republikánů v kongresových volbách. Od té doby cítí mnoho republikánů hluboké zklamání, že Sněmovna reprezentantů nedokázala zvrátit velkou část Obamovy agendy. Americký politický systém je však nastavený tak, že je mnohem těžší něčeho dosáhnout než něco blokovat. Není snadné vykonat spoustu práce, když ovládáte jen jednu polovinu jedné třetiny federální vlády.