Přetrvávající jed

NEW YORK – Příští rok si připomeneme dvacáté výročí pádu komunismu v Evropě. Postkomunistická generace mladých lidí ve východní Evropě, osvobozená od složitostí spojených s příliš velkým množstvím informací o kruté minulosti, se zjevně nezajímá o to, co prožívali jejich rodiče a prarodiče.

Nedávné odhalení údajného selhání slavného českého spisovatele Milana Kundery tváří v tvář stalinismu je však jen posledním dokladem dlouhého poločasu rozpadu toxické minulosti. Na mysl se derou i další příklady: obviňování Lecha Walęsy ze spolupráce s tajnou policií, veřejné spory v Rumunsku ohledně fašistické minulosti Mircei Eliadeho nebo útoky na údajný „monopol Židů na utrpení“, které kladou rovnítko mezi holocaustem a sovětským gulagem.

Friedrich Nietzsche tvrdil, že pokud se příliš dlouho díváte do očí ďáblovi, hrozí, že se sami ďáblem stanete. V některých částech východní Evropy čas od času nespoutaně řádí bolševický antikomunismus, který se svým dogmatismem podobá komunismu samotnému. V jedné zemi za druhou se tento manichejský světonázor plný zjednodušování a manipulace jen poupravil tak, aby sloužil novým lidem u moci.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/BnONBLq/cs;