Krize důvěry

LONDÝN – Veřejná důvěra ve finanční instituce a v orgány, které je mají regulovat, byla jednou z prvních obětí finanční krize. Těžko to někoho překvapí, neboť se ukázalo, že dříve uctívané firmy zcela nerozumějí nástrojům, s nimiž pracují, ani rizikům, která na sebe berou.

Je obtížné nepřihlížet tomuto zaslouženému potrestání „pánů všehomíra“ s jistou dávkou soukromé škodolibosti. Bude-li však ztráta důvěry přetrvávat, může to být bohužel nákladné pro nás všechny. Jak poznamenal Ralph Waldo Emerson: „Naše nedůvěra je velmi drahá.“ Nositel Nobelovy ceny Kenneth Arrow zase před téměř 40 lety v souvislosti s ekonomikou poznamenal: „Lze věrohodně tvrdit, že ekonomická zpozdilost ve světě se dá z velké části vysvětlit absencí vzájemné důvěry.“

Ekonomický význam skutečně v řadě případů demonstroval silný vztah mezi mírou důvěry ve společnosti a její celkovou hospodářskou výkonností. Bez vzájemné důvěry je ekonomická aktivita silně omezená.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/0YxUjeC/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.