0

Černobílá otázka

NEW YORK – Šestnáctého července odpoledne vše nasvědčovalo tomu, že se do jednoho hezkého domu v zámožné čtvrti města Cambridge v americkém státě Massachusetts vloupávají dva muži. Na základě telefonátu občana se na místo činu promptně dostavil policista. Spatřil v domě černocha a vyzval ho, ať vyjde ven. Muž to odmítl. Policista ho tedy vyzval, ať se legitimuje. Muž, který stále odmítal vyjít z domu, prohlásil, že je profesorem Harvardovy univerzity, ukázal policistovi legitimaci a varoval ho, aby si s ním nezahrával. Prohlásil něco v tom smyslu, že černoši v Americe jsou terčem zvůle, a požádal policistu, který byl bílý, aby se mu představil a legitimoval. Policista, k němuž se mezitím přidalo několik kolegů, profesora zatkl za nepřístojné chování.

Dnes už víme, že onen profesor vnikl za pomoci svého šoféra do vlastního domu, protože se mu zabouchly dveře.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Na celém případu nebyla neobvyklá policistova nesmlouvavost. Většina lidí v USA ví, že když se policistům odporuje, začnou být velmi rychle nepříjemní. Skutečnost, že onen muž byl černoch, mohla i nemusela policistu přimět, aby vytáhl pouta dříve, než by to učinil za normálních okolností. Ani na tom by nebylo nic neobvyklého.

Zvláštnost případu spočívala v tom, že Henry Louis Gates alias „Skip“ je jedním z nejvěhlasnějších profesorů v zemi, který proslul svými knihami, články a bezpočtem televizních vystoupení. Patří k elitě akademického i mediálního světa, která boří konvence a posouvá vývoj vpřed, a je přítelem prezidenta Baracka Obamy. Proto varoval policistu, seržanta Jamese Crowleyho, veterána cambridžského policejního sboru, aby si s ním nezahrával.

Třídní a rasové kategorie se v USA překrývají. V tomto případě je od sebe nelze oddělit. Gates, hluboce svědomitý člověk a nesporný specialista na strašlivé dějiny rasových vztahů ve své zemi, instinktivně předpokládal, že se stal obětí předsudků. Jak dále vyplývá z jeho slov, vadilo mu také, že mu policista neprojevuje úctu, jaká renomovanému harvardskému profesorovi a mediální celebritě náleží. V rozhovoru se svou dcerou, který byl zveřejněn na internetu, uvedl: „[Crowley] měl vylézt a říct: ‚Omlouvám se, pane, a přeji hodně štěstí. Ten [televizní] seriál s vámi se mi moc líbil – tak zase někdy!‘“

Seržant Crowley však o žádném profesoru Gatesovi nikdy neslyšel. Jakožto místní občan, jehož bratři do jednoho pracují u policie, sportovní fanoušek a amatérský trenér basketbalu se pohybuje v jiných společenských kruzích než Gates.

Veškerá obvinění byla řádně stažena a případ mohl být uložen k ledu, kdyby na obranu svého „přítele“ Gatese nevystoupil prezident Obama, unavený a frustrovaný po několikatýdenním boji za svůj návrh zákona o zdravotní péči, a neoznačil policii za „stupidní“. On i Gates pak začali mluvit o „ponaučení“ z incidentu. Gates možná dokonce plánuje televizní dokument o rasově ovlivněném posuzování občanů.

Pokud jsme to nevěděli už dříve, můžeme si z tohoto incidentu skutečně odnést jedno ponaučení: totiž jak těsně pod povrchem života v Americe bublá téma rasové citlivosti, a to navzdory zvolení černocha prezidentem. Otázky černošského hněvu, bělošské viny a černošského i bělošského strachu jsou tak spletité a sporné, že většina Američanů raději nemluví o rasových záležitostech vůbec. Toto pole je příliš zaminované. Jedním z Obamových velkých úspěchů je skutečnost, že prostřednictvím své geniální a důvtipné rétoriky učinil z těchto otázek závažné téma.

A k probrání je toho opravdu spousta: až groteskně neúměrný počet černochů v amerických věznicích, nedostatek vzdělávacích příležitostí v chudých, většinou černošských oblastech, otřesný systém zdravotní péče i velmi reálná brutalita policistů vůči černochům, kteří se nemohou pochlubit legitimací z Harvardu. Zřejmě je pravda, že řadu bělošských policistů, třebaže jsou stejně jako seržant Crowley cvičeni k tomu, aby se vyhýbali posuzování lidí podle rasového klíče, je třeba přesvědčit, že občan černé pleti může bydlet v jednom z hezčích domů v Cambridži nebo kterémkoliv jiném americkém městě.

Je však Gatesova aféra správným způsobem, jak tuto diskusi zahájit? Leckdo by mohl prohlásit, že ano . Kdo jiný než profesor Gates by ji mohl rozproudit? Právě proto, že je mediální hvězdou, může obrátit pozornost celé země na závažné téma. Kdyby se totéž stalo neznámému muži v Harlemu, případně jiné chudinské či převážně černošské čtvrti, nikdo by se o tom nikdy nedozvěděl. Protože to však potkalo profesora v Cambridži, všichni rázem zbystřili pozornost.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Existuje však nebezpečí, že celá epizoda bude mít nepříznivý dopad na nezbytnou celostátní diskusi o rasové otázce. Jelikož Gates učinil z relativně bezvýznamného incidentu tak velké téma, mohl by mu někdo vyčíst, že trivializuje daleko horší případy zneužívání pravomocí.

Dokonce ani nevíme jistě, zda se v Gatesově případě vůbec o zneužití pravomocí jednalo. Crowley se o barvě Gatesovy kůže ani jednou nezmínil. O násilí nemohlo být řeči. V podstatě šlo jen o pocuchané nervy a přecitlivělost na náznaky neúcty, a to na straně profesora i policisty. Pohoršovat se nad údělem profesora, se kterým není radno si zahrávat, lze těžko pokládat za nejlepší způsob, jak diskutovat o nelehkém osudu bezpočtu chudých bezejmenných lidí, které většina z nás až příliš snadno ignoruje.