Velká malátnost pokračuje

47

NEW YORK – Rok 2015 byl těžký ve všech koutech světa. Brazílie se propadla do recese. Čínská ekonomika po téměř čtyřech desetiletích překotného růstu pocítila první vážné kodrcání. Eurozóně se sice podařilo odvrátit zhroucení Řecka, ale pokračoval tamní stav blízký stagnaci, přispívající k vývoji, který bude jistě považován za ztracenou dekádu. Pro Spojené státy se letošek měl stát rokem, který definitivně uzavře Velkou recesi, započatou v roce 2008, leč americké zotavení je stále vlažné.

Ostatně Christine Lagardeová, generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu, prohlásila současný stav globální ekonomiky za „novou prostřednost“. Jiní se opět přiklánějí k hlubokému pesimismu z doby po skončení druhé světové války a mají strach, že by globální ekonomika mohla sklouznout do deprese, případně přinejmenším do vleklé stagnace.

Na počátku roku 2010 jsem ve své knize Freefall(Volný pád), která líčí události směřující k Velké recesi, upozornil, že bez vhodných reakcí světu hrozí, že upadne do stavu, který jsem nazval Velkou malátností. Měl jsem bohužel pravdu: co bylo potřeba, jsme neudělali a dospěli jsme přesně tam, kam jsem se obával, že dospějeme.

Ekonomické podstatě této ospalosti není těžké porozumět a existují snadno dostupná řešení. Svět trápí nedostatek agregátní poptávky, vyvolaný kombinací rostoucí nerovnosti a bezduché vlny fiskální přísnosti. Lidé na vrcholu pyramidy bohatství utratí mnohem méně než ti vespod, takže když se peníze přesouvají nahoru, poptávka klesá. Ke klíčovému problému nedostatečné globální poptávky navíc významně přispívají země jako Německo, které setrvale udržují externí přebytky.