0

Proč na Wolfensohnovi záleželo

Na konci měsíce vyprší desetileté funkční období Jamese Wolfensohna na pozici prezidenta Světové banky. Přestože je ještě mnohé, čeho je třeba dosáhnout a co je třeba konsolidovat, jeho úspěchy coby lídra mezinárodního rozvojového společenství jsou pozoruhodné a představují pevné základy, na nichž lze stavět.

Zřejmě nejvýznamnějším Wolfensohnovým přínosem bylo to, že vyjasnil misi Banky – tou je podpora růstu a odstraňování chudoby v rozvojovém světě – a zároveň připustil obrovský rozsah tohoto úkolu a nevhodnost předchozích přístupů.

Kdysi se věřilo, že vzhledem k tomu, že rozvojové země mají méně kapitálu než země vyspělejší, jejich problémy by měly vyřešit prosté dodávky většího množství kapitálu. Vskutku, právě tento názor tvořil část důvodů pro vznik Světové banky: jestliže problém spočíval v nedostatku financí, klíčovou součástí řešení pochopitelně měla být banka .

V 80. letech došlo k přechodu od projektů k politikám – strukturálním úpravám, jež zahrnovaly liberalizaci obchodu, privatizaci a makroekonomickou stabilizaci (typicky zaměřenou spíš na ceny než na zaměstnanost či výstup). Ukázalo se však, že tyto politiky nejsou vzhledem k růstu ani nezbytné, ani dostatečné; východoasijské země, jež postupovaly podle jiných politik, dosáhly rychlejšího růstu a byly mnohem úspěšnější v omezování chudoby.