Rození pianisté?

LONDON – Editor listu The Guardian Alan Rusbridger napsal knihu o tom, jak se rozhodl cvičit 20 minut denně hru na klavír. Po osmnácti měsících svým užaslým přátelům přehrál děsivě těžkou Chopinovu Baladu č. 1 g moll. Dokázal by to každý? Nebo bylo zapotřebí obzvláštního talentu?

Debata na téma vlohy versus píle trvá už dlouho. Zůstává nerozřešená, protože tuto vědeckou otázku odjakživa obklopuje politika. Obecně vzato ti, kdo zdůrazňují vrozené schopnosti, patří k politickým konzervativcům, kdežto ti, kdo akcentují výchovu, patří k politickým radikálům.

Filozof devatenáctého století John Stuart Mill patřil ke škole, která předpokládala, že „to dokáže každý“. Byl přesvědčen, že jeho úspěchy nikterak nevycházejí z nadprůměrných zděděných vlastností: Johnem Stuartem Millem se mohl stát kdokoli s „normální inteligencí a zdravím“, kdo by byl vystaven vzdělávacímu systému jeho otce – jehož součástí byla výuka řečtiny ve třech letech.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/OmuFMMA/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.