LONDÝN – Vamp#160;minulosti znamenal výraz „fair trade“ („spravedlivý obchod“) mnoho různých věcí. Vamp#160;roce 1881 byla ve Velké Británii založena Liga za spravedlivý obchod, která se snažila omezit dovoz zboží ze zahraničí. Ve Spojených státech využívají firmy i odborové svazy zákony o „spravedlivém obchodu“, aby vybudovaly „ostnatým drátem obehnané bariéry dovozům“, jak to nazývá ekonom Joseph Stiglitz. Tyto takzvané „antidumpingové“ zákony umožňují firmě, která má podezření, že její zahraniční konkurent prodává určitý produkt pod výrobními náklady, požadovat, aby vláda uvalila na konkurenta speciální cla, a ochránila tak domácí firmu od „nefér konkurence“.
Tyto temné protekcionistické myšlenky jsou na hony vzdálené představám laskavých organizátorů každoročního britského „Dvoutýdne fairtrade“, během něhož jsem si právě koupil dvě fairtrade čokoládové tyčinky a skleničku fairtrade arašídového másla samp#160;kousky oříšků. Chvályhodným cílem organizátorů je zvýšit cenu vyplácenou farmářům vamp#160;rozvojových zemích za jejich produkty tím, že se zamp#160;celkové ceny vyloučí přemrštěné zisky prostředníkům, na které jsou farmáři odkázaní, aby dostali své zboží na vzdálené trhy. Fairtrade výrobky jako kakao, káva, čaj nebo banány nekonkurují domácí evropské produkci, a proto u nich neexistuje protekcionistický motiv.
Funguje to takto: výměnou za to, že dostávají garantovanou cenu a splňují „dohodnuté pracovně-právní a ekologické standardy“ (minimální mzdy, žádné pesticidy), získávají zemědělská družstva vamp#160;chudých zemích na své produkty známku FAIRTRADE, kterou vydává Organizace pro označování FAIRTRADE. Tento certifikát umožňuje supermarketům a dalším maloobchodníkům prodávat zmíněné výrobky samp#160;přirážkou. Farmáři ve třetím světě si tak zvýší příjmy, zatímco spotřebitelé vamp#160;bohatých státech získají dobrý pocit: dokonalé manželství.
LONDÝN – Vamp#160;minulosti znamenal výraz „fair trade“ („spravedlivý obchod“) mnoho různých věcí. Vamp#160;roce 1881 byla ve Velké Británii založena Liga za spravedlivý obchod, která se snažila omezit dovoz zboží ze zahraničí. Ve Spojených státech využívají firmy i odborové svazy zákony o „spravedlivém obchodu“, aby vybudovaly „ostnatým drátem obehnané bariéry dovozům“, jak to nazývá ekonom Joseph Stiglitz. Tyto takzvané „antidumpingové“ zákony umožňují firmě, která má podezření, že její zahraniční konkurent prodává určitý produkt pod výrobními náklady, požadovat, aby vláda uvalila na konkurenta speciální cla, a ochránila tak domácí firmu od „nefér konkurence“.
Tyto temné protekcionistické myšlenky jsou na hony vzdálené představám laskavých organizátorů každoročního britského „Dvoutýdne fairtrade“, během něhož jsem si právě koupil dvě fairtrade čokoládové tyčinky a skleničku fairtrade arašídového másla samp#160;kousky oříšků. Chvályhodným cílem organizátorů je zvýšit cenu vyplácenou farmářům vamp#160;rozvojových zemích za jejich produkty tím, že se zamp#160;celkové ceny vyloučí přemrštěné zisky prostředníkům, na které jsou farmáři odkázaní, aby dostali své zboží na vzdálené trhy. Fairtrade výrobky jako kakao, káva, čaj nebo banány nekonkurují domácí evropské produkci, a proto u nich neexistuje protekcionistický motiv.
Funguje to takto: výměnou za to, že dostávají garantovanou cenu a splňují „dohodnuté pracovně-právní a ekologické standardy“ (minimální mzdy, žádné pesticidy), získávají zemědělská družstva vamp#160;chudých zemích na své produkty známku FAIRTRADE, kterou vydává Organizace pro označování FAIRTRADE. Tento certifikát umožňuje supermarketům a dalším maloobchodníkům prodávat zmíněné výrobky samp#160;přirážkou. Farmáři ve třetím světě si tak zvýší příjmy, zatímco spotřebitelé vamp#160;bohatých státech získají dobrý pocit: dokonalé manželství.