PEKING – Naprosto veřejný projev soucitu a transparentnosti čínské vlády v reakci na pustošivé zemětřesení v provincii S’-čchuan posílil, jak se zdá, její autoritu i pouto k běžným Číňanům. Vláda a armáda při vyprošťování obětí katastrofy pracovaly ruku v ruce s bezpočtem dobrovolníků a soukromých uskupení. Předseda vlády Wen Ťia-pao svým dojemným povzbuzováním přeživších přesvědčil i zarputilé cyniky.
Heroické záchranné úsilí ale nemůže vládě pomáhat navždy, takže stojí za to se ptát, co jí může zajistit dlouhodobou politickou legitimitu. Vždyť komunismus ztratil schopnost Číňany inspirovat. Co by jej tedy mělo nahradit?
Většina lidí na Západě si myslí, že odpovědí je liberální demokracie, stejně jako si to mysleli mnozí čínští liberálové ve dvacátém století. Existuje ale jiná odpověď, která na sebe bere podobu staré a úctyhodné tradice konfucianismu, již oživují představitelé vlády, kritičtí intelektuálové i běžní občané.
PEKING – Naprosto veřejný projev soucitu a transparentnosti čínské vlády v reakci na pustošivé zemětřesení v provincii S’-čchuan posílil, jak se zdá, její autoritu i pouto k běžným Číňanům. Vláda a armáda při vyprošťování obětí katastrofy pracovaly ruku v ruce s bezpočtem dobrovolníků a soukromých uskupení. Předseda vlády Wen Ťia-pao svým dojemným povzbuzováním přeživších přesvědčil i zarputilé cyniky.
Heroické záchranné úsilí ale nemůže vládě pomáhat navždy, takže stojí za to se ptát, co jí může zajistit dlouhodobou politickou legitimitu. Vždyť komunismus ztratil schopnost Číňany inspirovat. Co by jej tedy mělo nahradit?
Většina lidí na Západě si myslí, že odpovědí je liberální demokracie, stejně jako si to mysleli mnozí čínští liberálové ve dvacátém století. Existuje ale jiná odpověď, která na sebe bere podobu staré a úctyhodné tradice konfucianismu, již oživují představitelé vlády, kritičtí intelektuálové i běžní občané.