Co je na terorismu nemravného

Al-Kajdá, palestinští sebevražední atentátníci, čečenští a baskičtí separatisté či militantní Irská republikánská armáda vyvolávají svými útoky na civilní obyvatelstvo takřka u všech lidí bez rozdílu stejnou reakci: niternou hrůzu. Zdá se, že vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických akcí momentálně - byť nejspíš dočasně - opadává, a tak je možná vhodný čas k tomu, abychom se zamysleli nad jistou zásadní otázkou: Proč je vlastně teroristické vraždění více opovrženíhodné než jiné způsoby zabíjení?

Onu zvláštní potupu, spojovanou se slovem ,,terorismus", je třeba chápat jako odsouzení jeho prostředků, nikoli jeho cílů. Samozřejmě - ti, kdo odsuzují teroristické útoky proti civilistům, rovněž často odmítají cíle, kterých má být tímto způsobem dosaženo. Podle nich není samostatné Baskicko či odchod amerického vojska z Blízkého a Středního Východu cílem hodným sledování, tím spíše pak násilnou cestou.

Odsouzení ovšem nezávisí na odmítání cílů teroristů. Reakce na útoky na New York a Washington z 11. září 2001 a na další jim podobné akce podtrhuje fakt, že takové prostředky jsou ostudné a opovrženíhodné bez ohledu na jejich cíl. Takových prostředků nesmí být použito ani k dobrým účelům, a to ani tehdy, neexistuje-li žádná jiná cesta. Tradiční zvažování nákladů a přínosů není v takovémto případě přípustné.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/IFk7xEx/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.