Co nutí centrální banky intervenovat?

Pozorovatelé centrálních bank všude ve světě mají novou kratochvíli: srovnávají chování amerického Federálního rezervního úřadu (tzv. Fed) s chováním Evropské centrální banky (ECB). Nejvíce pozornosti bylo zatím věnováno řízení úrokových sazeb obou bank, ale pro dopad na růst stojí za povšimnutí i rozdílný styl jejich intervencí v rámci globálních měnových trhů.

Po uvedení eura na trh v lednu 1999 se jeho hodnota oproti hlavním světovým měnám, zvláště americkému dolaru a japonskému jenu, výrazně snížila. Vzhledem k tomu, že směnný kurz má vliv na konkurenceschopnost ekonomiky, devalvace eura prospěla vývozu a vývozcům v EU - na úkor jejich amerických protějšků.

Bylo by nasnadě, kdyby se americkému průmyslu, vystavenému kruté mezinárodní cenové konkurenci, zdála síla dolaru nežádoucí. Američtí politici, kteří s nervozitou komentují rostoucí deficit obchodní bilance, měli rovněž projevit větší starost. Avšak s výjimkou konkrétních sektorů - například ocelářství - většina amerických politiků a šéfů firem drží jazyk za zuby a o síle dolaru nemluví a jen málokdo, pokud vůbec někdo, skáče radostí z jeho nedávného propadu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/pS16Doi/cs;