PRINCETON – Když jste pojem „podnikatelská etika“ použili v 70. letech minulého století, kdy se tato oblast teprve začínala rozvíjet, obvyklá reakce byla: „Není to oxymóron?“ Po tomto žertíku následoval často přednes proslulého bonmotu Miltona Friedmana, že jedinou sociální zodpovědností manažerů firem je vydělat akcionářům tolik peněz, kolik je v mezích zákona možné.
Během dalších 40 let však podnikatelé přestali citovat Friedmana a začali hovořit o povinnostech vůči „stakeholderům,“ skupině osob zainteresovaných na působení jejich společností, tedy nejen akcionářů, ale také zákazníků, zaměstnanců a příslušníků komunit, v nichž působí.
V ročníku, který v roce 2009 promoval jako první po globální finanční krizi na obchodní fakultě Harvardovy univerzity, kolovala přísaha. Kdo ji přijal (přiznejme, že menšina), zavázal se vykonávat svou práci „etickým způsobem“ a řídit podniky „v dobré víře, střeže se před rozhodnutími a chováním, které uspokojí mé vlastní úzké ambice, leč způsobí újmu podniku a společnostem, jimž slouží“.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.
PRINCETON – Když jste pojem „podnikatelská etika“ použili v 70. letech minulého století, kdy se tato oblast teprve začínala rozvíjet, obvyklá reakce byla: „Není to oxymóron?“ Po tomto žertíku následoval často přednes proslulého bonmotu Miltona Friedmana, že jedinou sociální zodpovědností manažerů firem je vydělat akcionářům tolik peněz, kolik je v mezích zákona možné.
Během dalších 40 let však podnikatelé přestali citovat Friedmana a začali hovořit o povinnostech vůči „stakeholderům,“ skupině osob zainteresovaných na působení jejich společností, tedy nejen akcionářů, ale také zákazníků, zaměstnanců a příslušníků komunit, v nichž působí.
V ročníku, který v roce 2009 promoval jako první po globální finanční krizi na obchodní fakultě Harvardovy univerzity, kolovala přísaha. Kdo ji přijal (přiznejme, že menšina), zavázal se vykonávat svou práci „etickým způsobem“ a řídit podniky „v dobré víře, střeže se před rozhodnutími a chováním, které uspokojí mé vlastní úzké ambice, leč způsobí újmu podniku a společnostem, jimž slouží“.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.