0

Nevyzpytatelné Rusko

Když Vladimir Putin v roce 2000 poprvé přicestoval do Paříže jako nově zvolený ruský prezident, měl jednoduché a uklidňující sdělení: „Přináším vám to, co potřebujete nejvíce: stabilní a zaručený zdroj energie. Moje ropa a můj plyn nebudou levnější než dodávky z Blízkého východu, ale budou mnohem bezpečnější.“

Putin tím dal mimoděk najevo, že „křesťanská energie“, byť by byla „pravoslavná“, bude pro západní svět strachující se o stabilitu na Blízkém východě jistější než energie „muslimská“.

Blízký východ měl být chaotický a nevyzpytatelný, na rozdíl od nového a moderního Putinova Ruska. Dnešní problém tkví v tom, že pro Ukrajince a Gruzínce, nemluvě o Italech, se „křesťanská“ ropa a zemní plyn z Ruska nezdají ani zdaleka tak bezpečné a zajištěné, jak Putin sliboval.

Klíčovým kritériem, podle něhož by měli spojenci a partneři soudit Rusko, je jeho vyzpytatelnost – a v tomto ohledu Rusko stále častěji nesplňuje očekávání. Když Putin vítá předáky Hamasu, aniž to konzultuje s ostatními členy Čtyřky blízkovýchodních vyjednavačů – Organizací spojených národů, Evropskou unií a Spojenými státy –, která je pověřena úkolem dohlížet na mírové rozhovory mezi Izraelem a Palestinou, testuje tím Rusko svou schopnost dělat potíže, anebo se jednoduše ujímá role „předvoje“ ostatních členů Čtyřky?