13

Konec práce, jak ji známe

PAŘÍŽ – Americký ekonom a laureát Nobelovy ceny Wassily Leontief v roce 1983 předložil tehdy zarážející prognózu. Stroje, uvedl, nahradí zřejmě lidskou práci, stejně jako koně nahradil traktor. Dnes, kdy je celosvětově bez práce 200 milionů lidí – o 30 milionů víc než v roce 2008 – se Leontiefova slova nezdají tak výstřední jako kdysi. Ostatně lze stěží pochybovat, že technologie postupně zcela změní globální trh práce.

Jistěže, mnozí ekonomové jsou k prognózám podobným té Leontiefově skeptičtí, a z dobrého důvodu. Vzestupy produktivity historicky zřídkakdy ničily pracovní místa. Vždy, když stroje přinesly pokroky v efektivitě (mimo jiné když traktory nahradily koně), stará pracovní místa vymizela, ale vznikla nová. Navíc ekonomové rádi chroupou čísla a nedávná data dokládají spíš zpomalení než akceleraci přírůstků produktivity. Co se týče skutečných počtů využitelných pracovních míst, existují důvody k pochybnostem nad prognózami škarohlídů. Jenže existují také důvody k úsudku, že se mění podstata práce.

V prvé řadě, jak poznamenal ekonom z MIT David Autor, pokroky v automatizaci práce proměňují některá pracovní místa víc než jiná. Pracovníky vykonávající rutinní úkoly, jako je zpracování dat, budou rostoucí měrou nahrazovat stroje, avšak ti, kdo se živí kreativnějšími činnostmi, zaznamenají spíše nárůsty produktivity. Naproti tomu pracující poskytující osobně vykonávané služby nemusí ve své práci zaznamenat vůbec žádné změny. Jinými slovy, roboti možná vezmou práci účetnímu, zvýší produktivitu chirurga, ale práce kadeřníka se nijak nedotknou.

Výsledné otřesy ve struktuře pracovních sil mohou být stejně důležité jako samotný počet dotčených míst. Nejpravděpodobnější výsledek tohoto jevu ekonomové nazývají „polarizace zaměstnanosti“. Automatizace vytváří pracovní místa ve službách na spodním okraji mzdového rozpětí a zvyšuje kvalitu a ziskovost pracovních míst na jeho vrcholu. Střední část trhu práce se však vyprazdňuje.