0

Turecko, Evropa a bezpečnost na Blízkém východě

K francouzským a nizozemským výhradám vůči navrhované ústavě EU přispělo mnoho faktorů. Jedním z nich – obvykle neuváděným – je strach z tureckého členství v unii. Směřování ke členství však již dnes tuto zemi proměnilo.

Ve snaze připravit se na vstup do EU uskutečnilo Turecko rozsáhlé a vážné právní, politické a hospodářské reformy. Turečtí úředníci, politici i občané se sjednotili v úsilí splnit kodaňská kritéria pro členství v EU a snášeli bolestné dopady restrukturalizačních programů, které jim nařídil MMF. Rýsující se přístupový proces bude ještě bolestnější, ale turecký lid je pevně odhodlán postavit se k tomuto úkolu čelem.

Transformace Turecka již skoncovala se státně-bezpečnostním aparátem z dob studené války, který v zemi vládl po půl století, a změnila rámec domácí i zahraniční politiky země. Díky modernizaci a demokratizaci doma získali turečtí politici důvěru ve svou schopnost vést úspěšnou regionální politiku. V důsledku toho jsou dnes vedoucí představitelé Turecka ochotni vyvíjet aktivní diplomatické úsilí na Blízkém východě ve snaze minimalizovat problémy se sousedními zeměmi.

Prvořadou důležitost má přitom fakt, že Turecko začíná plnit roli modelového příkladu pro blízkovýchodní státy, které usilují o reformu a modernizaci. Tento vliv neznamená hegemonistický vztah, ale spíše ukazuje na alternativní cestu k reformám a hospodářskému rozvoji, než jakou si mohly zvolit jiné převážně muslimské země. EU je spojována s mírem, demokracií a hospodářským rozvojem, zatímco Blízký východ charakterizuje nestabilita, autoritářství a ekonomická zaostalost. Turecký reformní proces ukazuje, že druhá možnost není pro země v této oblasti nevyhnutelným osudem.