0

Pošťuchování: dobrodiní, nebo podvod?

OXFORD – Nový způsob uvažování o volbě jednotlivce vnesl do politické krajiny bouři. Zájem o něj projevili nový americký prezident Barack Obama i lídr britských konzervativců David Cameron (abych uvedl alespoň pár jmen). Jeho intelektuální a akademické pozadí je bez poskvrnky. Tvrdí se, že je efektivní, založený na důkazech a snadno se zavádí. A především si činí nárok na takovou míru filozofické soudržnosti, o jaké se nejrůznějším „třetím cestám“ uplynulého desetiletí mohlo pouze zdát.

Novátorská myšlenka objasněná v knize Nudge ( Pošťuchování ) Casse Sunsteina a Richarda Thalera tvrdí, že dovedná kontrola způsobu, jakým jsou nám předestírány alternativy, nás může „pošťouchnout“ k rozhodnutí, které by za normálních okolností učinilo naše „lepší já“. „Libertariánští paternalisté“ jako Sunstein a Thaler tvrdí, že ke svým rozhodnutím dospíváme dvěma různými způsoby: jedním z nich je instinkt (říká se mu Systém I), zatímco druhý je uvážlivější a daleko efektivnější (nazývá se Systém II).

Rozhodnutí v rámci Systému II sice mohou být mnohem efektivnější než v případě Systému I, avšak zároveň jsou „dražší“: člověk k nim potřebuje data, analýzy a soustředění. Teprve když důležitost úkolu ospravedlní naše úsilí, přeřadíme na vyšší rychlost a začneme používat těžkou munici Systému II. Tato dělba práce mezi mechanismy Systému I a Systému II by fungovala dobře, nebýt skutečnosti, že náš styl líného a levného rozhodování má sklon prosazovat se i v situacích, které by měly vyžadovat naši maximální pozornost: například při volbě penzijního plánu nebo zdravotního pojištění. Lze si snadno představit, že následky takového „převratu“ ze strany Systému I nejsou hezké.

Paternalisté ze staré školy si toho byli vždy velmi dobře vědomi. Liberální paternalisté se v podobných chvílích nerozpakují převzít kontrolu nad situací a vnutit nám určitá rozhodnutí („Používejte bezpečnostní pásy, založte si penzijní pojištění a nakonec mi poděkujete.). Kritika tohoto přístupu se redukuje na jednu prostou otázku: „Kdo je lépe než já uzpůsoben k tomu, aby rozhodoval o mém blahu?“