Na Středním východě se prý šíří demokracie. Arabští diktátoři se však demokracie pro její občanské svobody a konkurenční volby bojí, a proto mísí kousky západních politických modelů s kapkami té či oné náboženské interpretace, která zajistí patinu islámské legitimity, a zhotovují lektvary, jež ochrání status quo.
Na Saúdskou Arábii tento popis padne jako ulitý. Její vládci – jedni z nejautokratičtějších na světě – tvrdí, že demokracie je s islámem neslučitelná. Dávají proto přednost výrazu „participační vláda“.
Většina muslimských vzdělanců, včetně šajcha univerzity al-Ažar v Káhiře a vlivného šajcha Karadávího usazeného v Kataru, je však přesvědčena, že islám slučitelný s demokracií je, přinejmenším tak jak ji definují: respekt k právnímu řádu, rovnost mezi občany, férové rozdělení majetku, spravedlnost a svoboda projevu a shromažďování. Jedno však zůstává sporné a diskutabilní: právo občanů volit své předáky.
Na Středním východě se prý šíří demokracie. Arabští diktátoři se však demokracie pro její občanské svobody a konkurenční volby bojí, a proto mísí kousky západních politických modelů s kapkami té či oné náboženské interpretace, která zajistí patinu islámské legitimity, a zhotovují lektvary, jež ochrání status quo.
Na Saúdskou Arábii tento popis padne jako ulitý. Její vládci – jedni z nejautokratičtějších na světě – tvrdí, že demokracie je s islámem neslučitelná. Dávají proto přednost výrazu „participační vláda“.
Většina muslimských vzdělanců, včetně šajcha univerzity al-Ažar v Káhiře a vlivného šajcha Karadávího usazeného v Kataru, je však přesvědčena, že islám slučitelný s demokracií je, přinejmenším tak jak ji definují: respekt k právnímu řádu, rovnost mezi občany, férové rozdělení majetku, spravedlnost a svoboda projevu a shromažďování. Jedno však zůstává sporné a diskutabilní: právo občanů volit své předáky.