Dnešní ponaučení z kubánské raketové krize

"Třináct dní" je název nového amerického filmu o kubánské raketové krizi, který má být zanedlouho uveden do kin v celém světě. Měli by jej shlédnout všichni. Nejen pro jeho dramatizaci minulosti, ale hlavně pro pochopení událostí dneška, především debaty okolo amerických plánů vybudovat národní raketový obranný systém a různých regionálních sporů - Indie a Pákistán, Tchaj-wan a Čína, Severní a Jižní Korea - jež mohou jednoho dne vyústit v jaderný konflikt. Šestnáctého října roku 1962 povolal prezident John F. Kennedy do Bílého domu své nejbližší spolupracovníky. Vzdušné fotografie odhalily, že Kuba na svém území buduje stanoviště jaderných raket. Rozhodnutí, jež byla a nebyla během následujících třinácti dnů přijata, mohla vést až k jaderné válce. Film popisuje, co se během těchto necelých dvou týdnů v Bílém domě přihodilo. Pro napsaní scénáře k filmu byly využity zvukové nahrávky pořízené v Bílém domě během Kennedyho funkčního období. Po americké premiéře filmu uspořádala Kennedyho škola politických studií při Harvardské univerzitě diskusní panel, který byl věnován nejen filmu, ale i příčině krize, o které film vypráví. Diskuse se zúčastnili Rober McNamara, ministr obrany v Kennedyho vládě, Theodore Sorensen, Kennedyho blízký poradce, který mu psával projevy, Ernest R. May, profesor historie na Harvardské univerzitě, jenž je autorem knihy s názvem "Kennedyho pásky", a Graham Allison, profesor politologie na Harvardu, který před třiceti lety napsal klasickou studii o raketové krizi pod titulem "Podstata rozhodování". Mezi účastníky byl také producent filmu Peter A. Almond. Přestože se samotná dramatizace setkala s jistou kritikou, shodl se panel na tom, že problémy a tlaky, jimž byl prezident Kennedy v tomto období vystaven, jsou ve filmu vylíčeny přesně. Jaké závěry lze dnes učinit z kubánské raketové krize? Theodore Sorensen je shrnul následovně: - Během krize hrají poradci jistou nezanedbatelnou roli, ale konečnou odpovědnost má jen prezident. Většina Kennedyho poradců - civilních i vojenských - požadovala útok na Kubu. Kennedyho střízlivá analýza a vnímavé otázky však vynesly na světlo alternativy a rizika, jež byly rozhodující pro výsledek případné akce. - Důležité je pochopit, jak uvažuje protihráč, a dbát na to, aby všechny komunikační cesty zůstávaly otevřené. Může se stát osudným, je-li protihráč zahnán do kouta a jsou-li přitom diplomatické kanály, díky nimž lze lépe pochopit jeho situaci, neprůchodné. - Amerika potřebuje přátele. Kennedy se zachoval tak, jak se zachoval, proto, že ho podporovala Severoatlantická aliance, ostatní spojenci a celosvětové mínění. - Dobrá rozhodnutí potřebují čas. Jde-li o otázky života a smrti, nesmí vůdce připustit, aby se pod náporem médií unáhlil. Pro výsledek byla rozhodující skutečnost, že uběhl celý týden, než byly zhodnoceny veškeré faktory, jež by mohly mít jakýkoli dopad na výslednou situaci. Dopřála by však masmédia politikům tolik času i dnes? Robert McNamara zdůraznil nutnost vcítit se do pozice protivníka. V jedné z mnoha kritizovaných scén filmu vysvětluje ministr obrany McNamara impulzivnímu generálovi, že cílem námořní blokády, kterou Kennedy nařídil proti Kubě, není zastavit konkrétní sovětská plavidla, nýbrž především vyslat signál Chruščovovi, že to Kennedy myslí naprosto vážně. Mohl se Kennedy zachovat ještě chladnokrevněji? Spojené státy měly přece jaderné hlavice rozmístěny v blízkosti Sovětského svazu. To, že Chruščov nařídil umístění sovětských střel na Kubě, bylo jen odrazem americké politiky. Kennedyho ale zneklidňovaly důsledky, jež by sovětské hlavice na Kubě mohly mít pro Berlín. Jaderný tlak z Kuby by totiž ztížil obranu Berlína, což byla část Chruščovovy strategie. Nakonec však podle historika Ernesta Maye "berlínskou krizi vyřešil výsledek kubánské raketové krize". "Brzy bude pozdě," tvrdili Kennedymu jeho spolupracovníci. Chtěli zaútočit na Kubu, dokud, jak věřili, jsou rakety na moři, na své cestě na Kubu. Na invazi bylo vyčleněno 180 000 amerických vojáků; existoval plán leteckého útoku, který měl být rozsáhlejší než bombardování Kosova o šestatřicet let později. "Trvalo třicet let, než jsem se dozvěděl, že tou dobou už na Kubě jaderné zbraně dávno byly: celkem 162, z čehož 90 taktických jaderných zbraní," poznamenal McNamara. McNamara se to dozvěděl během setkání s Fidelem Castrem. Na Castra měl tři otázky: 1) Věděl jste o tom? 2) Pokud ano, co jste doporučoval? 3) Jaké mohly být následky pro Kubu? Castro odpověděl: "Věděl jsem o tom. Důrazně jsem doporučoval, aby jaderné zbraně byly použity. Uvědomoval jsem si, že by to Kubu smetlo." Castro a ještě mnohem více jeho soudruh Che Guevara byli tedy ochotni vyhodit celou Kubu do vzduchu jen proto, aby se jejich země mohla stát mučedníkem světového revolučního zápasu! Následkem invaze tak mohla být smrt osmdesáti milionů Američanů a srovnání Kuby se zemí. A to jen proto, že Kennedyho vláda neměla dostatek správných informací (což se ostatně stává dosti často, musí-li zodpovědný činitel přijmout individuální rozhodnutí). McNamara věří, že invaze na Kubu by "zcela určitě" měla za následek sovětský jaderný útok na Spojené státy. Neboť Chruščovova kontrola nad sovětským vojskem na Kubě byla značně omezená: americká letadla U2 přelétávající nad Kubou byla sestřelována navzdory Chruščovovým výslovným zákazům. Na jistou závažnou otázku se však během harvardského panelu nikdo nezeptal. Co by se stalo, kdyby protivníkem nebyl Chruščov, který se během krize choval poměrně racionálně, ale někdo mnohem více nezodpovědný, jako je třeba Sadám Husajn, Kim Čong-il nebo nějaký fundamentalista? Díky šíření jaderných zbraní se toto riziko může jednoho dne stát skutečností. Dnešní debatu o omezeném protiraketovém deštníku a hrozbách plynoucích z jaderného vyděračství některých odpadlických států je proto zapotřebí vnímat a analyzovat ve světle těchto hrozivých, ale realistických úvah. Na internetové adrese www.cubanmissilecrisis.org Harvardská univerzita zpřístupnila informace o kubánské raketové krizi a jaderných hrozbách dneška.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/SeEcD1b/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.