Ukrajinské jaro

Vsichni, kdo žijí na Ukrajině, jsou nuceni věřit třem velkým nepravdám: první spočívá v předpokladu, že vsechny nase ponižující potíže - kolaps ekonomiky, chudoba, nezaměstnanost - jsou přirozeným důsledkem nasí postkomunistické transformace. To je cynické a kruté a navíc nebezpečně zavádějící. Pravda je taková, že Ukrajincům je dnes a denně silou upíráno nase národní bohatství. Upírají nám je proradný stát, protizákonné smlouvy a zkorumpovaní a neschopní úředníci.

Druhá nepravda spočívá v marné víře, že kdosi odkudsi Ukrajině pomůže na nohy. Naivně a nedočkavě čekáme, kdy už zase dorazí dalsí dávka zahraniční pomoci. Nesmíme věřit na léky z dovozu. Kde je nase důstojnost? Musíme se naučit chápat, že nikdo jiný než my, Ukrajinci, své zemi nepomůže. Musíme osedlat svůj vlastní talent a intelekt, ne čekat na almužnu z ciziny.

Třetím klamem je strach z nestability a sociálních nepokojů, jež prý vypuknou, pokud prezident Kučma a jeho eskadra v nadcházejících volbách neuspějí. Já si ale - bude-li Kučma opravdu poražen - dokáži představit pouze oslavy. Nestabilita je v každém případě velice nepravděpodobná, neboť nasi státní úředníci na vsech úrovních zapomenou na Kučmu v tu samou chvíli, co mu výsledky hlasování odzvoní hranu. Budou mít spoustu práce sami se sebou, než aby mysleli na něj a dělali nějaké problémy. V civilizovaných zemích se ostatně změna vlády považuje za známku stability. Ukrajina takovou známku potřebuje jako sůl - a je na ni připravena.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/TZijYjw/cs;