0

Válka s „demokratizací“

Války v Libanonu a Gaze představují vážné ohrožení demokratických reforem v jižním Středomoří. Oba konflikty totiž krutě trestají právě ty národy, které v regionu zorganizovaly zcela svobodné a spravedlivé volby, a zároveň nahlodávají legitimitu izraelské demokracie.

V průběhu loňské „cedrové revoluce“ byl Libanon vydáván za dosud nejlepší příklad demokratizace v arabském světě. Nadšení, s nímž mezinárodní společenství tyto změny vítalo, se dnes zdá téměř zapomenuto, což platí i o nedávných volbách v Palestině – které se rovněž uskutečnily na základě dlouhotrvající mezinárodní poptávky.

Tím se do okolí vysílá zřejmý signál: je lepší, když budou Izrael jakožto jediný právní stát v regionu obklopovat autoritářské režimy, poněvadž politická rozhodnutí jsou u nich předvídatelnější než u demokratických zemí, kde se mohou k moci dostat islamisté. To se stalo v Palestině a mohlo by se to docela dobře stát i v Egyptě, pokud by se tam uskutečnily svobodné a spravedlivé volby. Arabské nacionalistické vlády v důsledku toho cítí, že mají právo bránit vážným politickým reformám a že je ospravedlnitelné, když potlačují veškerou domácí opozici, zejména pak sílící islamistická hnutí.

Dnes by však mělo být každému jasné, že demokratizace v jižním Středomoří nemůže islamistická hnutí obejít a že úspěch tohoto procesu závisí do značné míry na otázce, nakolik se podaří zajistit jejich plné začlenění do politického spektra.