S tím, jak se mezinárodní diplomacie začíná zabývat otázkami, kde ústřední roli hrají věda a technologie, vzrůstá riziko, že Organizace spojených národů bude vytlačena na vedlejší kolej. Vliv diplomatů a mezinárodních veřejných zaměstnanců bude stále více záviset na tom, nakolik budou schopni ve své práci mobilizovat svou vědeckou a technickou odbornost. To neznamená, že by se v řadách jejích zaměstnanců měla nutně zvýšit vědecká kvalifikace, ale spíše že by se OSN – a úřad generálního tajemníka především – měla naučit využívat svého poradního aparátu tak, aby byla schopna rozpoznat, zmobilizovat a využitkovat ty nejlepší dostupné odborné znalosti.
Ačkoli se velký počet agentur, programů a smluv OSN při své práci opírá o vědeckotechnologické zkušenosti, není systematická vědecká podpora klíčovým faktorem jejich efektivního výkonu. V mnoha případech – a není to žádný objev – je věda v OSN využívána k podpoře zvláštních zájmů a politických programů, které ne vždy přispívají k plnění cílů Organizace. OSN byla založena a stala se prominentním celosvětovým orgánem v době studené války, kdy jedním z nejhlavnějších témat byla vnější agrese. Dnes jsou mnohem důležitější jiné otázky, například infekční choroby, devastace životního prostředí, elektronický zločin, zbraně masového ničení a dopad nových technologií na civilizaci. V minulosti šlo o individuální problémy jednotlivých států; dnes už ale dorostly na mezinárodní úroveň. A proto také musí vzrůst schopnost Organizace spojených národů tyto otázky řešit.
Součástí OSN je řada institucí, které mají široké spektrum působnosti, ale rostoucímu společenství vědeckých poradců se nikterak výrazně nevěnují. Ani UNESCO – Organizace Spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu – dosud nijak významně nepřispělo k vytvoření jakési světové platformy pro vědecké poradenství. Specializované agentury, jako je UNESCO, Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Světová zdravotnická organizace (WTO) či Organizace Spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO) komunikují s úřadem generálního tajemníka OSN prostřednictvím byrokratické hierarchie, která je bezstarostně a lehkovážně pomalá. Její úředníci se zodpovídají svým nadřízeným orgánům a jsou pod vlivem aktivistických států.
S tím, jak se mezinárodní diplomacie začíná zabývat otázkami, kde ústřední roli hrají věda a technologie, vzrůstá riziko, že Organizace spojených národů bude vytlačena na vedlejší kolej. Vliv diplomatů a mezinárodních veřejných zaměstnanců bude stále více záviset na tom, nakolik budou schopni ve své práci mobilizovat svou vědeckou a technickou odbornost. To neznamená, že by se v řadách jejích zaměstnanců měla nutně zvýšit vědecká kvalifikace, ale spíše že by se OSN – a úřad generálního tajemníka především – měla naučit využívat svého poradního aparátu tak, aby byla schopna rozpoznat, zmobilizovat a využitkovat ty nejlepší dostupné odborné znalosti.
Ačkoli se velký počet agentur, programů a smluv OSN při své práci opírá o vědeckotechnologické zkušenosti, není systematická vědecká podpora klíčovým faktorem jejich efektivního výkonu. V mnoha případech – a není to žádný objev – je věda v OSN využívána k podpoře zvláštních zájmů a politických programů, které ne vždy přispívají k plnění cílů Organizace. OSN byla založena a stala se prominentním celosvětovým orgánem v době studené války, kdy jedním z nejhlavnějších témat byla vnější agrese. Dnes jsou mnohem důležitější jiné otázky, například infekční choroby, devastace životního prostředí, elektronický zločin, zbraně masového ničení a dopad nových technologií na civilizaci. V minulosti šlo o individuální problémy jednotlivých států; dnes už ale dorostly na mezinárodní úroveň. A proto také musí vzrůst schopnost Organizace spojených národů tyto otázky řešit.
Součástí OSN je řada institucí, které mají široké spektrum působnosti, ale rostoucímu společenství vědeckých poradců se nikterak výrazně nevěnují. Ani UNESCO – Organizace Spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu – dosud nijak významně nepřispělo k vytvoření jakési světové platformy pro vědecké poradenství. Specializované agentury, jako je UNESCO, Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Světová zdravotnická organizace (WTO) či Organizace Spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO) komunikují s úřadem generálního tajemníka OSN prostřednictvím byrokratické hierarchie, která je bezstarostně a lehkovážně pomalá. Její úředníci se zodpovídají svým nadřízeným orgánům a jsou pod vlivem aktivistických států.